Adamova jablka vs české filmové „komedie“ 5:0

Poslední léta je velmi módné záležitotí ostře se pouštět do českých filmů. A tak jsem si říkal, proč se také nepřipojit?:-) Začnu trochu zeširoka. V 60. letech patřily československé filmy a jejich tvůrci k elitě. Poslední roky se ovšem oné filmové elitě vzdalujeme mílovými kroky. Bohužel, směrem dozadu.

K celému tomuto textu mě vlastně přinutil dánský film Adamova jablka, který dávala předevčírem Česká televize. Musím říci, že už po pár minutách jsem si připadal jako na jiné planetě. Tolik politicky nekorektních hlášek jsem neviděl v českém filmu za posledních 10 let. Tolik surových a přitom hodně zábavných scének jsem v českém filmu neviděl nikdy.

To, že dokázal režisér spojit obdiv hlavního hrdiny k nacismu, rakovinu, sebevraždu, pritimivní užívání síly, zneužívání v dětství a ukuchtit z toho neobyčejnou pochoutku, je prostě obdivuhodné.

Celý film se odehrává na jedné dánské faře, kam přijíždí pomáhat v rámci svého trestu nepolepšitelný „fanda“ nacismu. Místnímu faráři se před lety zabila manželka (spáchala sebevraždu), protože se nemohla smířit s tím, že přivedla na svět postiženého syna. V mládí jej znužíval vlastní otec. Navíc nyní trpí rakovinou. S těžkými životními útrapami se ovšem vyrovnává po svém a nic z toho si nepřipouští.

To platí i u vyrovnávání se s postižením syna. Když mu přivezou z ústavu syna na víkend (syn jen leží a nereaguej na žádné podněty z vnějšku) a vidí reakce svého náckovského asistenta, tak tvrdí, že syn jen prodělává těžší chřipku a jinak je zdráv:-).

V jiné scénce je náckovský asistent u místního doktora, který mu ošetřuje popálenou ruku. Doktor vypráví o tom, že faráře a jeho sestru v dětství zneužíval jejich vlastní otec takto: „Ten je .ukal tak moc, že ta děcka mohla jezdit na kole jen ve stoje“.

V závěrečné scéně se zase jedné ženě narodí postižený syn. Ona se dá dohromady s dalším obyvatelem fary a společně se stěhují do Indonésie. Její druh stěhování komentuje takto: „Stěhujeme se do Indonésie, tam bude ten náš mongolík mezi svými“.:-). K tomu se ještě sluší a patří dodat, že farář přesvědčil tuto ženu, aby porodila i přesto, že jí lékaři dávali „šanci“ na postižení syna 60%. Jako příklad ji dal svoji zkušenost, kdy jemu a jeho ženě tvrdili doktoři, že syn se jim narodí s 75% pravděpodobností postižení. Jaké bylo zděšení ženy, když přišla na další návštěvu fary a viděla tam fařářova nehybného syna!

Jindy zase rozčílený náckovský asistent brutálně zbije faráře. Ten jen bezmocně leží na zahradě. Po chvíli se objeí v kuchyni s příšerně rozbitým obličejem a bez slova výčitek otevře dveře a suše prohodí něco v tom smyslu: „Já si teď jen odskočím do nemocnice a za chvíli jsem zpátky, kdyby mě někdo hledal“.

Výtečně hraje svoji roli i místní postarší lékař. Náckovskému asistentovi (jeho charakter se pomalu mění a nakonec zůstává pomocníkem faráře nastálo) vypráví o tom, že zneužívaná sestra faráře se zabila při autonehodě. „Byla to ale strašná coura, která to dělala s úplně každým chlapem. I já jsem si jí jeden čas dával“.

Uznávám, že některé hlášky mohou být pro někoho přes čáru. Dělat si legraci ze sexuálního zneužívání dětí, postižení a dalších ožehavých témat by možná mělo zůstat tabu. V tomto případě mi to ale tak nějak nevadilo, ba naopak. Bez politicky nekoretkních hlášek by film nebyl tak nezaměnitelný.

V souvislosi s výbornými dánskými komediemi bych snad ještě vzpomněl Triersův velmi zdařilý kousek s názvem Kdo je tady ředitel. Možná by se čeští tvůrci měli více sledovat, co se děje ve světě. Komedie typu Muži v pokušení či Muži v naději opravdu nejsou tím, co by se dalo postavit proti Kdo je tady ředitel či Adamova jablska bez toho, abychom se museli za naše tvůrce stydět. Obě komedie a s nimi i většina dalších z tuzemské provenience by dostaly, ve fotbalové terminologie, „bůra“ a šly by s brekem domů:-)...

Pevně věřím, že brzy i u nás začne blýskat na lepší časy. Ono to jednou přijde...