Autor je podezřelý, že fandí uhelným elektrárnám, a to se mu nelíbí. Proto v další kapitole na téma OZE projevuje svoje ekologické cítění.
Když otázku z nadpisu položíte zastáncům biopaliv a BPS speciálně, dozvíte se, že jednoznačně ano. Když ale použijete selský rozum, pojmete podezření, že je to trochu divné, když hlavním odpadním produktem celého cyklu bioplynové stanice je právě CO2. Jak to tedy je s tím bojem proti klimatické změně?
Podívejme se nejdříve na vysvětlení bioplynařů. Ti tvrdí, že BPS pracuje na principu tzv. obnovitelných zdrojů energie(OZE). V této podobě se jedná o biomasu. Sice se dost mluví o zpracování bioodpadů, ale ve skutečnosti, abyste měli nějaké skutečné výkony(elektrická energie a teplo) a z toho plynoucí dotované platby, potřebujete cíleně pěstované zemědělské plodiny. Pro ten účel se na statisících hektarech pěstuje hlavně kukuřice na siláž, která nekončí jako krmivo v živočišné výrobě, ale jako hlavní surovina pro výrobu bioplynu. Královské zaklínadlo, na kterém stojí tento brutální byznys zní :
Bioplynová stanice je emisně neutrální.
Já tvrdím : je to lež a demagogie.
Bioplynaři vám vysvětlí, že množství oxidu uhličitého, které vznikne při výrobě bioplynu a jeho následném spálení, rovná se množství oxidu uhličitého uloženého do předmětné biomasy během jejího růstu. To ale není všechno. Ty emise CO2 se sníží proto, že nedojde k ekvivalentnímu spálení fosilních paliv, kterým by se do atmosféry dostal dodatečný oxid uhličitý, zvýšila by se jeho koncentrace, a to je hlavní příčinou klimatické změny.
To vypadá dost neprůstřelně. Ale já vás ujišťuji, že při důkladném zkoumání se tato koncepce sype. Jako domeček z karet.
Námitka č.1 - hektarová : Představme si 2 hektary půdy a proveďme myšlenkový experiment. Na jednom hektaru pěstujeme kukuřici na siláž pro BPS. Cyklus je rámcově takový :
Připraví se půda – zaseje se kukuřice – kukuřice vyroste a naakumuluje oxid uhličitý – kukuřice se sklidí a uskladní v silážním zařízení(hezká úroda je 50 t/ha) – kukuřičná siláž se v BPS s kogenerační jednotkou přemění na energii a na CO2, kterého je přibližně tolik, kolik ho během růstu kukuřice bylo naakumulováno. Oxid uhličitý je zpátky v atmosféře ještě s přídavkem od traktorů a další techniky. Co se vlastně odveze z toho hektaru je taky na pováženou, protože při sušině 30% vlastně odvážíte 15 t organické hmoty a 35 kubíků vody, z každého hektaru vysychající krajiny. Ale to je na samostatný článek.
A teď si představte ten druhý hektar(ale mohl by to být ten stejný), který vypadá jako krajina. Krajina, to je něco, o čem všichni hovoříme ve verších na požádání. Je to něco jako lesík, louka, květiny, rybník, zvířátka… Pak už ten hektar není emisně neutrální, ale velmi nevyvážený. Spotřebuje oxidu uhličitého mnohem víc, než ho vrátí zpět a dlouhodobě ho ukládá.
Teď si k tomu představme cyklus s uhelnou elektrárnou :
Uhlí se vytěží, spálí a uvolní se CO2 do ovzduší – elektrárny vypouštějí emise CO2 zbavené popílku a síry – krajina s loukami, lesy, rybníky a zvířátky se z toho těší, vzkvétá a akumuluje CO2. Krajinu nehoblujete technikou a chemikáliemi, ale můžete v ní šetrně hospodařit. Oxid uhličitý se z uhlí přesunuje do krajiny a zůstává tam.
Samozřejmě s tím uhlím je to složitější. Ale až nebude, tak ho nebudeme spalovat. Jsou i jiné zdroje.
Ve světle těchto faktů jsem dospěl k názoru :
Jestli nemáme nic jiného k pěstování než energetické plodiny, tak nepěstujme a vytvořme místo toho krajinu. Krajinu, která akumuluje CO2 a zadržuje vodu.
Pěstování energetických plodin dělá z krajiny pseudoneutrální poušť prolitou chemikáliemi a krví.
V příštím pokračování se autor hlouběji zamyslí nad koloběhem uhlíku a udělá některá drastická porovnání energetických technologií. A pokusí se zformulovat další námitky proti BPS.
