Je bioplynová stanice horší než uhelná elektrárna?

Autor lehce zmatený záplavou informací z biomédií se odhodlá k zoufalému experimentu a vloží do pochybné sázky část svého těla.

Na otázku položenou v nadpisu existují v podstatě 3 odpovědi – ano, ne nebo remíza(je to stejné nebo nevím). Podle všeho se zdá, že odpověď je jednoznačná, protože se na ní shodnou odborníci napříč všemi spektry. Možná ne všichni, ale převážná část ano. A také, dotuje to EU a několik ministerstev, tak to bude správně. A já? Teď ode mě odpověď neočekávejte, nejsem odborník ani na bioplynové stanice ani na uhelné elektrárny. Přesto jsem se rozhodl, že o tom chci něco napsat a moje představa je, že mi to asi chvíli vydrží. A někde na konci se znovu zeptám, sám sebe, na tu otázku z nadpisu.

Kapitola 1 : Oslava

V této kapitole bych chtěl oslavit existenci oxidu uhličitého(CO2) jako jedné ze základních životodárných substancí. Už jenom to, že se skládá z atomů uhlíku a kyslíku. Lidské tělo se skládá z 67% kyslíku a 18,5% uhlíku. Kolik ještě chybí do 100? V této chvíli se dopustím výroku amatéra a řeknu, že každý atom uhlíku v mém těle se někdy v minulosti nacházel spolu s nějakým kyslíkem v molekule CO2. Heleďte, fakt nemám dost znalostí na to, abych to byl schopen prokázat u každého atomu uhlíku v mém těle. Víte kolik jich je? Podle všeho nějaké číslo do deseti krát 10 na dvacátoušestou. Abych to „zlidštil“, tak řeknu, že je to blízko něčeho, co se slovně opíše jako „sto bilionů bilionů“ atomů uhlíku v jednom těle, 75 kg živé váhy, tečka. Milionkrát recyklovaných!

Pro podporu přesvědčivosti toho drzého výroku řeknu, že bych na to dal ruku do ohně. Doufám, že se nenajde nikdo, kdo by v mém těle našel uhlík, který nikdy nebyl v oxidu uhličitém. To bych pak musel dát ruku do ohně, a ta by mi uhořela. Vlastně by shořel kus biomasy, možná spíš kus biomasa, tedy spíš jenom masa. No ale prostě uhlík by shořel, změnil by se na oxid uhličitý a začal by si hledat novou biomasu nebo maso nebo tak něco. Když by neuspěl, asi by na něj zbyly nějaké uhličitanové sedimenty nebo by se cáchal v moři. Ještě by po spálení zbyla hromádka popela, hlavně z kostí, ty hořej málo. Možná bych do toho tu svoji ruku radši netahal. Ale stejně, i to, že jsem o tom vůbec uvažoval.

A takhle se mi to občas stává. Chci něco úžasného oslavit a nakonec se z toho vyvine takový menší horor. Chce to nějaký vyprošťovák a jeden z nejlepších je pivo. A co by bylo pivo bez oxidu uhličitého, ha?!

Jak to souvisí s bioplynkou? V tomhle příběhu je uhořelá ruka reprezentantem biomasy a stalo by se s ní přibližně to samé, co se děje s biomasou v BPS – během relativně krátkého procesu se(zatím hypoteticky) proměnila na životodárný bezbarvý plyn CO2. Plyn skleníkový. Pokračování příště.