Zloději, pašeráci a vrazi, označte se prosím zřetelně!

Někdy okolo roku 1991, v jarním rozpuku podnikání, kdy vše ještě běželo hladce, jsme si ze Šýcarska koupili "epesní" vůz. Audi 200 Quattro s pětiválcovým turbo motorem. Chodilo jak hodinky. Obstaral nám je švagrův emigrovaný kamarád Láďa, který v Luzernu boural maso. Bylo to auto ředitele jatek. Prostě krásný, i když už ne nejnovější vůz.

A protože manželak byla opravdu mladá a ani já jsem toho po čtyřicítce moc nenatočil, vydali jsme se nalehko do Španělska. Jedna taška s oblečením a basa Plzně na cestu. Tu jsem skvěle uplatnili po cestě v Saint Tropez při pohoštění českých emigrantů. Ale článek nemá být o tom, jak jednomu se dařilo skvěle, měl v Bernu svojí firmu a druhý naopak vyšíval ve fabrice v Innsbrucku přesně tak, jako předtím ve Strakonické zbrojovce.

V Andoře jsme se otočili a zase hurá zpět. Prostě takoví kočovníci, nikde jsme neměli stání. Z Itálie jsme to pak vzali nahoru přes Brenner a tam nám, jak se tak říká "spadl čenich". Rakouská policie nás odstavila a začala podrobně zkoumat vůz. Jedna malá taška ani basa s poslední plnou lahví je o naší serióznosti nepřesvědčily a tak začalo podrobné zkoumání vozu.

Pravda, pod tapecírung nešli. Nepodezírali nás z pašování, ale z toho, že auto je kradené. Takže jsem zjistil, že důležitým znakem jsou bezpečnostní pásy, kterým se policie věnovala opravu hodně, zatímco já seděl v autě a prohlašoval, že jestli nám Láďa prodal kradené auo, tak ho roztrhnu jako žížalu. Což by ale šlo velmi stěží, protože Láďa je dvoumetrový chlap a proti němu by byl Silvester Stallone mezi tím masem naprosto směšný, i když by si říkal Rocky Balboa.

Auto díkybohu kradené nebylo, ale na rakouskou policii jsme se prostě nemohli zlobit. Dělal svoji práci a nezačala nás prohlížet jen tak zcela bezdůvodně. Byli jsem celkem mladí, hlavně manželka, neměli jsme žádná zavazadla, nebyla turistická sezóna atd. Takže indicií měli habaděj. To bych si také mohl stěžovat na českou policii, která mě loni na podzim poprvé asi za pět lět "bezdůvodně" zastavila. Stál jsem na světlech a blikal vlevo a jakmile jsem odbočil, tak jsem měl v zrcátku červená a modrá světla.

Kontrola proběhla sice důkaldně, ale rychle a korektně. Co se týče alkoholu a drog, tak se spokojili s ústním prohlášením, ale když už jsem myslel, že kontrola je u konce, tak jeden z policistů mě vyzval, abych ukázal obsah kufru auta. Malinko mě to zarazilo, zavánělo to osobní prohlídkou. Nesjem ale hádavý typ, takže jsem jim kufru otevřel a z něj se na policisty smála basa Plzně. Poděkovali, odzdravili a odfrčeli v dál. Ale zas až tak daleko ne, protože než jsem se v autě usalašil, tak už "perlustrovali dalšího nebožáka".

Důvod těch prohlídek byl naprosto jasný, hledali Aničku a myslím, že než bazírovat na tom, že policie nemá žádné právo mi prohlížet vůz, je spolupracovat. A vadit to může pouze tomu kdo si není tak zcela jist v kramflecích. To samé platí ve zvýšené míře o "šikaně" německých policistů. Každý by si měl uvědomit, jaké signály svým vozem vysílá a co si o něm policie musí myslet. Kamarád jel před pár týdny na lyže do Francie a samozřejmě projel zcela hladce. Prostě rodina s lyžařským vybavením na střeše nevzbuzuje policejní vášně. Ani české a ani německé.

A ještě ty jazyky. asi před rokem mi volá skladník a říká: "Jirko, budeš odpoledne na firmě?" Já že ano a on, zda bych pomohl jeho dvěma kamarádům s němčinou, že jim vypadl obvyklý tlumočník. Takže po "padla" jsem si sedl s dvěma pány v recepci firmy a čekal co bude. Pánové, jako první věc, vytasili láhev Tullamore Dew". To se mi jako odměna líbilo a mohli jsme jít na věc.

Pánové se živili dovozem ojetých aut, zejména bavoráků, do Čech. Na místě, u prodejce, byli samozřejmě schopni se dohodnout, pokud drží zákazník v ruce Eura, rozumí i ten největší natvrdlec. Ale po telefonu to je jiná káva. Takže jsme obtelefonovali nějakých pět nebo šest dealerů a já jim slíbil, že druhý den mi v případě nějakých problémů mohou zavolat. A taky jednou to využili a auto v pohodě koupili.

Takže bych rád projevil svůj soukromý názor, že člověk, který se častěji pohybuje v Německu a Rakousku, by se měl německy naučit tak, aby nebyl za blbce. Ostatně, již jako dítka jsme si říkali několik s němčinou svázaných vtípků:

• Stehen Sie Deutschland ver? Ja, aber klein.
• Víš co to je "Baumwolle"? No přece strom, vole!.