Mate 100% pravdu Autore. Profesionalove co byli agenty, duverniky a tajnymi spolupracovniky StB by to tenkrat delali rozhodne lepe. Ta parta kolem Dubceka byli jen louzi amateri, kteri se  snazlili proti fixlijicim kremelskym profesionalum hrat fair play.

O politiku jsme se my na venkově, daleko od Prahy, mladí a se spoustou zálib, vůbec nezajímali. V listopadu 1989 jsem byla náhodně mimo domov, ve větším městě, najednou na sloupech plno letáků s nějakým Havlem, v životě jsem o někom takovém neslyšela. Visely tam i jiné letáky, ty Havla kritizovaly, měly myslím nadpis "Kdo je skutečně Václav Havel". Co si měl mladý člověk vybrat? Většina lidí i u nás podlehla euforii. Ale pamatuji si i na pána, který mi říkal, že hospodští povaleči z Prahy chtějí k moci a jestli komanči půjdou od válu, tak pro obyčejné lidi to dobře nebude. Tak to jen takový střípek ze vzpomínek, pane Hermánku.

A jiní hospodští povaleči se váleli v Loděnici pod stolem a příležitostně se modlili, aby komunismus nikdy neskončil.

Hned na začátku výšin z větné vazby. Jsem rád, že blogy na iDnes slouží především jako materiál pro moje studium jazyka. O ostatku ani nemá cenu psát, protože autor je nepochybně mimo mísu.

Spíš je v ní až po uši.

Např. Dubček odmítl podepsat CH77, protože v jeho očích byla protisocialistická. Tak daleko on nezašel, zatímco mnozí jiný ten Rubikon překročili a bez nějaké naděje, že se ten režim zhroutí nebo alespoň nějak stočí k tomu "demokratickému socialismu", který asi máte na mysli, tak s tím režimem otevřeně nesouhlasili a nesli i za to následky. Ty mohly být mírné, ale také drastické. Záleželo čistě na politické situaci doma a ve světě. Plány na koncentrační tábory pro tyto a podobné lidi existovaly. Nepopírám, že další část lidí si vedla tichou soukromou válku s režimem. Také nepopírám, že jsou vyzdvihováni lidé, kteří zas tak velkou zásluhu na změně neměli, protože bez práce drobných sympatizantů by se mnoho věcí uskutečnit nemohlo. O těch se nemluví. Tak to ale bývá.

CH77 byl souhrn lidí s celou myslitelnou škálou politických názorů a spojoval je jedině viditelný odpor proti režimu. I já jsem do toho šel proto, že se odpor projevil veřejně a pak jsem byl zklamán, že jen na papíře, ale to je další věc.

Takže dnes je někdo z těch "bývalých" tam a jiný o 180° jinde. A tak to je. I v životě.

Vás si budu vždy vážit. Je takových mezi námi málo....

Nu, když se to vezme kolem a kolem, i když se vším nesouhlasím, tak v podstatě má autor pravdu. Myslím však, že vliv tzv. chartistů v ekonomice je nulový, jediné co stále ovlivňuijí jsou média. Proto stále prudí ve veřejném prostoru, sedí jak žába na prameni a blokují demokratickou diskusi. Článek to částečně ukazuje, proto karma

Pan Hermánek už svů mindrák z chartistů a obdiv k Sovětskému svazu a poděkování za "bratrskou pomoc" v r. 1968 prezentoval hodněkrát. Netuším, protč má neustálou potřebu tato fakta neustále připomínat.

Autore, jaký byl váš sen? Zatím jste prezentoval mít se dobře a lépe než ti méně flexibilní, ohební, bez svědomí i za cenu podpisu s ďáblem.

Vy jste tenkrát musel být v řadách těch komoušů, protože moc dobře víte co si mysleli a jak se chovali. To člověk "zvenčí" vědět v žádném případě nemůže.

Ty nevíš nic dodneška. A taky žiješ.