Zdravý rozum, ale krátká paměť Luboše Palaty

Luboš Palata, jako zanícený eurohujer příšerným způsobem komolí dějiny sjednocené Evropy, protože si prostě myslí, že lidé mají krátkou nebo žádnou paměť a že mu to projde.

Ve svém „proevropském“ pamfletu Diplomacie o zdravý rozum totiž píše jednu opravdu pozoruhodnou větu. Pozoruhodnou tím, jak je nepravdivá: „Kníže je svým založením skutečný Evropan, který tuší a ví, že náš současný blahobyt, luxus tak pevného míru, že ani netušíme, s kým a o co by mohl tento stát válčit, má základ v zázraku druhé poloviny 20. století jménem Evropská unie.“

Takže, abych tak trochu napravil páně Palatovu krátkou paměť, tak musím citovat, že základním kamenem současné bezpečné Evropy bylo Evropské společenství uhlí a oceli. Založené roku 1952 a tvořené šesti státy: Francií, Německem, Itálií a zeměmi Beneluxu. Na to pak navázalo Evropské hospodářské společenství (EHS), které trvalo od roku 1958 do roku 1993. A teprve roku 1993, sedm let před koncem dvacátého století, vznikla Evropská Unie (EU) jako nejen hospodářské, ale i politické společenství.

Takže současná diskuze o „protievropanství“ Václava Klause a dalších, mezi kterými jsem samozřejmě i já, není o odporu k vzájemné spolupráci evropských států, ale o její formě a rozsahu. Rozumní politici, jako Václav Klaus se samozřejmě brání iracionální představě socialistických fanatiků o vytvoření „Evropského superstátu“. Protože tato cesta nevěští nic dobrého a ty, jež ji prosazují, lze slovy jiného levicového politika, sovětského vůdce V.I.Lenina označit za „Užitečné idioty“.

Je nesmírná škoda, že tzv. Listopadová revoluce, která k revoluci měla opravdu hodně daleko, nepřišla o hodně dřív, abychom kdysi mohli užívat i výhod EHS. Ty totiž byly pro běžné občany naprosto dostačující. Umožňovaly pracovat v jiném státě EHS a pobírat tam popřípadě podporu v nezaměstnanosti a další. Vše ostatní, jakási nadstavba nad tím, která si nyní říká Evropská Unie, není ničím jiným než výsledkem snahy ambiciózních socialistických politiků, koncentrovat veškerou politickou moc a rozhodování v Bruselu a zcela tak odstavit národní parlamenty a vlády.

Nakonec to v EU dopadne tak, jako dopadlo socialistické Československo. Vše důležité se rozhodovalo v Praze a „vláda“ v Bratislavě si mohla rozhodovat tak jedině o tom, podle jakých osnov se bude vyučovat Slovenština nebo který sportovní stadion se zrenovuje a který ne.