Závisí životy amerických občanů na přistěhovalcích?

Máš li smutek na duši, svěř se strýci Artuši. Dnes už ovšem spíše Velkému Bratru Googlovi a Internetu obecně. Vždyť také, když nastoupím do tramvaje, cítím se nesvůj, dokud nevytáhnu mobil a nepředstírám, že je chytrý.

Chytřejší, než já ale nemůže nikdy, nikdy být:

Bez ní život šťastný není
Bez ní život šťastný není
Nemůže nikdy, nikdy být
A proč lásky políbení
Člověk nikdy nedocení
Ach, ta láska nebeská
Ach, ta láska nebeskáhttp://www.eva-pilarova.cz/eva-pilarova-ach-ta-laska-nebeska/

Joj, to byly časy, kdžy Eva s Waldou toto pěli. Ale pokračovat nemohu, protože to bych se dopustil zločinu "Zbožňování pokleslé totalitní kultury a zanedbávání současných multikulturních a protizemanovských trendů".

A brouzdání Internetem mě zavedlo až na tránky britské veřejnoprávní televize, která mi umožnila poznat osobně, více či méně dva naše, demokratickým tělesem zvolené prezidenty. Na toho prvního, protože zvoleného komunisty, byla velká tlačenice a na mě se nedostalo.

A co jsem se nedozvěděl. Lidé, žijící v USA bez papírů se diví, že mají vypadnout. I když to je věc, se kterou od samého počátku museli počítat. Počítali ovšem spíše s benevolencí úřadů. A asi jediný rozdíl proti Evropě je ten, že jedí vepřové a nestaví (zatím) mešity.

Tales of deportation in Trump's America:

Week Three

1. Patrně indický pár Dr Pankaj Satija and Dr Monika Ummat zažádal v roce 2008 o zelené karty, leč věc nějak nevyšla. Ale to jim nevadilo v tom, aby s rok neplatnými papíry neodletěli domů.
   A při návratu nastal problém, který by se vysvětloval příliš dlouho. Co je ale důležité a proč mě to zaujale, je tvrzení nemocnice, kde pracují: ""I got a call from the hospital saying that some patients may even die if the doctors are forced to leave during that time.""
   No, to je tedy opravdu hezké. A nám tady pan kolega Ziegler neustále krmí hlavu tvrzeními, jak zle na tom ruské zdravotnictví je. Ale tak zle, aby život pacientů závisel na dvou imigrantech asi ne.
2. Ten druhý případ je opravdu vypečený. Dvacetiletý čínský student Xiaoyuan Zhang příjel do USA na studentské vízum, ale místo, aby řádně studoval, tak si natáčel nahaté spolužačky.
   Jistě, ženský akt je základním uměleckým počinem a mnoho malířů, fotografů, ba  básníků se na něm proslavilo. Chce to jen jedinou věc. Aby případná modelka o věci věděla a byla se stáním (nespecifikovaným) srozuměna.
   A to dívky, které tento, omlouvám se za ten výraz, nadržený mladík natáčel, očividně nebyly. Dostal desetiletou podmínku a hrozí mu vyhoštění. Nevím však, proč BBC tento případ vůbec uvádí.
3. A další případy se sobě podobají jako vejce vejci. Většinou se jedná o Mexičany, kteří žijí v USA řadu let, mají tam i nějaké děti, americké občany. Jeden řídil ožralý druhý je zase obviněn ze sexuálního útoku na nezletilou a prostě vše jde jak přes kopírák.

Jedna věc je proto naprosto jasná. Musí platit stejná pravidla, jak v normálním životě. A v normálním životě platí: Dívko, neber si alkoholika. Ať tvrdí, co tvrdí, nikdy to nedodrží.

A podobně obezřetně bychom se k přistehovalectví měli chovat my. Zabránit, za každou cenu, přílivu jakýchsi uprchlíků, kteří s nejrůznějšími legendami prchají z chudoby svých zemí.

I když ta chudoba je jistě krutá, tak Evropa není nafukovací a ani teroteicky nemůže obstarat všechny trpící. A kde je pak jaká spravedlnost, když mladí, zdatní dobře živení muži v pěkném oblečení a s drahými mobily se balkánskou cestou probili.

Zatímco řada starších, nemocných a bezmocných tuto cestu prostě absolvovat nemohla. Je to toéž, jakoby omezený počet balíčků s pomocí byl vzdálen třeba 500m a na daný výstřel startovací pistolí by o ně měli žadatelé o pomoc závodit.