Za Husáka jsme se děti mít nebáli…

A proč taky? Byly to Husákovy děti, i když asi ne všechny zplodil osobně. Ono se to ani nedalo stihnout a už mu bylo přes šedesát. V každém případě se manželka tehdy k otázce starších milenců stavěla velmi konzervativně a své kamarádce, která jednu takovou pětapadesátiletou vykopávku ve své posteli provozovala, pravidelně hlásila, že „staré tělo“, to tedy ona ne.

Svým způsobem byl tehdy život neskonale snazší. Pokud se člověk nerozhodl, že bude disidentem, tak vlastně neměl co řešit. Myšlenku na sviště, tedy na potomka jakéhokoli pohlaví, jsem kupodivu, v roce 1972, pojal já.

Jednou tak u vína jsem pravil, že bychom si měli, my dva studenti udělat dítě. Podotýkám, že mně bylo 24 let a nastávající manželce a matce (ano v tomto pořadí) o rok méně. Studoval jsem poslední ročník ČVUT a nedokončit školu bylo v tomto stavu prakticky nemyslitelné.

A tak jsme zašli na Staroměstskou radnici, zaplatili příslušný poplatek a objednali svatbu na konec dubna 1973. Také jsme zašli do kostela Svatého Mikoláše na Malé Straně a vyjednali církevní svatbu.

S tou byla tak trochu potíž, protože i když jsme oba pokřtění, tak jsme to celý život flákali a museli docházet na katechismus. Ale i to se zdařilo a tak církevní svatbě a potomkům z lože manželského nestálo nic v cestě.

Ona to ta církev také nebere tak doslova. Jako „lože manželské“ ji postačí, aby se dítě narodilo manželům. Otázku termínu početí a stupeň těhotenství „panny nevěstinky“ v den svatby neřeší ani bigotní katolíci. Hlavně, když byla zplozena nová duše.

U vědomí toho, že vše je objednáno a že dítě chceme, jsem hrdě pravil: „A pojedeme naostro“, ono se to napoprvé stejně hned nepoveden; nějakou dobu to vždy trvá. Ale tu máš čerte kropáč, to jsem netušil, že ty moje mršky malé jsou tak rychlé a zdatné.

Svatba tedy byla již v požehnaně požehnaném stavu, kdo nechtěl předstíral, že nic nevidí, ale ostatní viděli. A načasování narození syna bylo takové, že jeden týden jsem do práce přinesl láhev jako zápisné a týden nato další, na oslavu narození syna.

Hledání práce bylo tehdy velmi komické. Já jako absolvent jsem si mohl vybírat. Byl jsem ve třech podnicích a ve všech vyjádřili ochotu mě ihned po obhajobě a státní zkoušce zaměstnat. Jako celoživotní lenoch jsem si pak vybral podnik, který byl nejblíže našemu tehdejšímu bydlišti, tedy ulici U Havlíčkových sadů, což je samozřejmě park Grébovka.

A proč jsem vlastně začal celé to zmatené povídání psát? Za ztrátu svobody politické, svobody slova a svobody cestování jsme za Husáka prostě dostávali do klece taková chutná cukrátka, jako bylo bezproblémové nalezení práce a následná jistota té práce.

Asi bych, kdybych mohl, si tehdy přál, aby panoval ten současný systém. Se všemi svými svobodami, ale také se všemi riziky, které ta svoboda nebo to množství různých svobod s sebou nese.

Ale jen jsem se dnes ráno zamyslel, proč jsme my, „Husákovo rodiče“ tak ochotně na to strunu plození dětí zahráli, i když jsem si skoro 100% jist, že při tom rozhodnutí ony hmotné pobídky, jako byly novomanželské půjčky a odpis části dluhu po narození dítěte vůbec neznali.

Prostě, taková byla doba, tací jsme byli my a zdaleka jsme nebyli jediní.