Vše, co jste chtěli vědět o Kyjevském Majdanu a báli jste se zeptat...

Tak film se skoro identickým názvem natočil Woody Allen, který jako správný, umělecky založený Žid si změnil jméno a zpaměti střelím Allen Stewart Königsberg. Možná to je trochu jinak, ale pilní čtenáři mě jistě omluví.

Z toho filmu si pamatuji snad jen tu epizodu s ovečkou a lékařem, který ji miluje a pak tu scénu se spermiemi, které se chystají na start životního dostihu o to, která nejrychleji a jako jediná oplodní cílové vajíčko. Mám však dojem, že skočily v "pršiplášti".

O samotných pršipláštích by se dal napsat celý článek, ale já se omezím na fakt, že když jsem za svoji nyní již čtyřletou kariéru prodal kdysi jedno balení ze tří zbývajících, nazval jsem to místo kondom "on doň" a ti bystřejší jistě pochopí proč. Postačí vydělit 100/25%.

Když jsem Woodyho Allena poprvé spatřil na obrazovce, tak jsem usoudil, že to je tak ošklivé kačátko, že si o něj žádná, jen trochu na svou pověst dbalá žena, ani to koště nemůže opřít. A mýlil jsem se tak moc, jak jen se muž, hodnotící sexuální přitažlivost jedince stejného pohlaví může mýlit.

A ani to, že jsem ze život měl více než jednu zkušenost, mě od chyb v posuzování oné přitažlivosti mých "homosousledníků" neuchránila. A stejně je třeba říci, že přesně tak to platí i naopak.

Kdysi jsem své první ženě vychválil svého kamaráda a odsudek byl tristní. Absolutně nezajímavý, ale tam je samozřejmě stále možnost, že to byla lest. A současná manželka se kterou jsou již 15 rok šťasten mi zase do nebe vychválila svou kamarádku, příšerné vyžle.

Žádná prsa, žádný zadek, žádné nic. Dieta, zdravá výživa a kosti na ní chrastily. V obličeji sice hezká, ale na to se dá skvěle použít stará známá komunistická propagandistická metoda a sice Rudé právo na obličej, když vše ostatní souhlasí a kosti nechrastí.

Takže, tenhle Woody, před momentem osmdesátiletý, při svém ksichtě položil snad víc ženských, než náš velikán a já dohromady. Na letišti a ani v kongresu se velikána nemůžeme zeptat, to by bylo kopání do mrtvoly, ale já se, bohužel, docela cejtím.

Nemám se čím vytahovat, já vím, ale když už je o tom řeč, tak se vždy říkalo: "Žalovat se nemá,, ale říct se to musí". Takže, já bych do "souboje čísel" s Woodym šel, ale nikoli do souboje vah. Diane Keaton, Mia Farrow atd, und so weiter.

Woody měl takovou epizodku s Miou Farrow, se kterou snad byl a snad nebyl ženat. Žil s ní nějaký ten pátek, ale každý z nich měl svůj byt na opačné straně Central Parku. Měli to k sobě naproti přes park. A jednou Mia, puzena náhlou touhou, šla do Woodyho Penthousu uklízet.

Penthous je dům na střeše, tam Woody bydlel, ale v šuplících měl spíše fotografické studie pro časopis Penthouse. Hanbaté studie. Což by snad ještě nebylo to nejhorší, ale na těch fotkách byla chovanky Mii, myslým, že Sun Yui.

A průser, který Mia rozpoutala se nedá popsat. Nažvanila něco jejich asi čtyřletému synkovi, nahrála to an kameru a Woodyho udala. Naštěstí ho jeho bimbásek nezklamal a při testu na falopletismografu se prokrvil u těch správných obrázků.

Nebyl tedy naznán úchylem, nýbrž oplodnitelem. Což, samozřejmě, je úloha všech nás mužů, ale jsou mezi námi tací, co sice mohou, ale je jim to prd platný. Takového kamaráda jsme měli, lákal na svoje nepohyblivé spermie ženy, až ho jeho žena, i s těmi nepohyblivými spermiemi, nakopala do prdele.

Ale, sakra, co s tím Majdanem? To jsem tak trochu zamluvil. Tak, co si o tom myslet? Především si myslím, že by se obě strany neměly chovat jako hrdinové filmu Válka Roseových, protože, jak jsme se v kině mohli přesvědčit, dopadá to blbě.

Ochota ke kompromisu jak na bitevním poli, tak i v mediální prezentaci je nutná, ale nikdo není ochoten na kompromis přistoupit. Zblblí idealisté na obou stranách si myslí, že právě ta jejich strana je tím Mirkem Dušínem a ta druhá jsou samí zločinci.

Tak to ale nikdy nebylo a nebude. Na každé straně se vždy najde ten špatný, ale i ten dobrý prvek. Něco, zač je třeba tu stranu odsoudit a na druhou stranu, kde je třeba uznat její zdrženlivost. Nechci to dál rozpitvávat, ale jeden příklad dám a budu bit.

Jde o sestřel toho civilního letadla. Malajsijského, tuším. Ano, ve válce umírají vojáci i civilisté. To je bezesporu. Ale nelez říci: Vina je 100% na té straně a na té druhé je 0% viny. Vždyť v těch bojích na Donbasu zemřelo určitě daleko více civilistů, než v tom letadle.

A rozumný člověk by řekl asi toto:

• Chlapci, chápeme, že jste stříleli na nepřátelské letadlo, ale měli jste se předem ubezpečit, že nejde o letadlo civilní.
• Chlapci, chápeme, že jste chtěli dostat za přelety civilních letadel co nejvíce peněz do prázdné ukrajinské státní pokladny, ale rozmysleli jste si dobře, kam to letadlo posíláte?

A takto, dohodou, zjistíte, že bez hysterie a zbytečného obviňování protistrany lze dospět k rozumnému závěru, který ale funguje jen na virtuálním papíře blogu. A to je mi velmi líto, protože bez vzájemného uznání chyb se to prostě nikam dál nepohne.