Víte, kdy bude Klaus zlatej? Až budeme splácet řecké dluhy...

Přiznám se, že patřím k těm dementům, kteří pro vstup do EU volili JA, Mein Führer a nesmírně se radovali z oněch pofidérních výhod, které EU skýtá, aniž bychom si uvědomili, že totéž jsme mohli mít v EHS, kdyby jen existovalo.

Kamióňák, ten tvrdej chleba má. Nejde jen o to, že v zimě, v horku musí řídit tu velkou kraksnu kamión a často se u toho na D1 a jinde zabít. To je nakonec smrt chlapa hodná a pokud se přitom dálnice na alespoň půl dne zastaví, je to moc hezký pomníček.

Pracoval jsme pro jednoho dealera s ojetou telekomunikační technikou. Můj kamarád kdysi o svém šéfovi říkal: "Er hat sich die goldene Nase verdient", což v hrubém překladu znamená, že si vydělal zlatej frňák, ale ještě docela košer způsobem. Vyvinul vodou chlazené vysoké pece nebo něco podobného.

Tak to můj šéf byl také oné víry, co má nadání na umění a kšefty, jen do politiky by se neměla srát, ale často to dělá. Když vám povím, jak tam se dělaly peníze, opupínkujete se. Detaily vynechám, ale jedna paleta duplexerů, koupená za 5.000,- Kč se prodávala za 10.000,00  Euro.

Nekecám, sám jsem je testoval a pomáhal balit. Zlatý důl je slabý výraz. A dávno před tím, než jsme se dostali k těm GSM českým sítím, tak jsme taky dělali pěkný vejvar. Bohužel, polévka z něj byla sice mastná, ale všechno masíčko z něj vyžral pan majitel.

V létě 2003 mě poslal do USA, už jsem o tom psal. A krátce na to chodil firmou pešek, kdo pojede s jedním technikem, Peťkou Couvalem do Albánie? Každý se cukal, ale já měl pocit, že kvůli tomu moc hezkému výletu do Atlanty, Georgia, moc nemohu.

A tak jsem jako druhý řidič seděl v dodávce směr Tirana, Albánie. Když o tom obchodě šla řeč, tak jsem řediteli říkal: "Soudruhu řediteli, ta mašina spadla z náklaďáku", ale tomu pirátovi to bylo zcela jedno. A tak jsme frčeli, podle sice nejkratší, ale také nejblbější cesty to Albánie.

Samotná cesta by vydala na samostatný článek a tak začnu odjezdem z Tirany, kde jsme za ty tři, z náklaďáku spadlé mašinky, jinak také BTS Alcatel, zaplatili asi $ 30,000.00 USD, které nám ten pražský žralok poslal přes Western Union.

Opruz mezi Černou Horou a Srbskem a Srbskem a Maďarskem netřeba popisovat, byl celkem standardní. Ale na srbsko-maďarské hranici hranici jsem měl nedobrý pocit, že máme policii v zádech. Prostě, dodávka jedoucí z Albánie asi nemohla zůstat bez povšimnutí.

Bylo už pozdě a tak jsme vzali hotel a na slovenskou celnici přijeli krátce po poledni. Papíry se nám az několik hodin podařilo vyřídit a následovalo to poslední, fyzická prohlídka celním orgánem.

Tak ti orgánové na nás přišly hned tři a pokud někdo v poslední době viděl Švejka v Putimi, tak se tvářili jako místní vachmajstr Flanderka v Putimi. Už viděli to povýšení za dopadení drogových dealerů nebo spíše pitomečků, co si ty drogy nechaly vpašovat do auta.

Prohlídka to byla dlouhá, ale docela zábavná. Orgánové se snažili pomocí jakýchsi laparoskopických přístrojů nalézti v hlubinách BTS (každá má rozměry asi jako větší chladnička) patrně drogy, ale nakonec ostrouhali mrkev a přátelsky se s námi rozloučili.

Další anabázi nebudu popisovat, řeknu jen, že jsem řidiče Petra, svého kamaráda, musel vyhodit od volantu, protože, když se blížila půlnoc a my byli za Brnem, tak mu blízkost drahé Pussy nedávala sundat nohu z plynu a nám hrozilo, že dopadneme jako hlavní hrdina filmu Mzda Strachu.

A na závěr budiž řečeno, že pro atraktivní telekomunikační zboží Nokia do Albánie, které možná také spadlo z náklaďáku, ale dodák jsme na něj dostali, jsem jel 8. května 2004. A jako správný český popleta jsem se radoval, že nám odpadlo několik kontrol.

Ale teď dokonale chápu částečně zneuznaného muže s jasným názorem, Václava Klause, proč místo pitomých oslav vstupu do EU šel na Blaník. Ale tuto předvídavost bohužel málokdo ocenil. Ani já ne. Omlouvám se, pane Klausi, pojmenuji po Vás onen odsek Vltavy, který mám na dohled.