Vinen schvalováním Lacinova atentátu?

Nedokáži si vzpomenout, že by někdo nebo něco tak dlouho ovlivňovalo diskuze na Internetu. Václav Havel měl to štěstí, že v době svého prezidentování byl velmi hájen a mediální prostředky si na něj netroufly, zatímco na Václava Klause už ano a to velmi. Ale co jsou oba tito „potentáti“ proti Luboši Lacinovi?

Jeho „pět minut slávy“, které ve skutečnosti trvaly podstatně kratší dobu mu zajistily takovou proslulost, jakou má dnes málokdo a jeho video je stále zmiňováno, zatímco mnohý celovečerní film, vzniklý v téže době, již dávno zapadl. Lacinovi proslulost zajistila neuvěřitelná shoda náhod podobná té, při které počátek 70. let spadl vagón z Negrelliho viaduktu na přední haubnu Škody 110, zdeformoval ji na placku a odrazil se do Vltavy. Řidiče vyprostili nezraněného, ale v těžkém šoku.

Tak něco velmi podobného se tehdy stalo na D1 a to, že osádka Mazdy vyvázla z té mely v podstatě nezraněna, je tak nepravděpodobné jako to, že se onen vagón do auta sice trefil, řidiče ale nezabil. Já si osobně myslím, že většina těch současných komentářů k Lacinově případu se proto vede špatným směrem. Skoro všichni hovoří asi takto: „A to vy se vám líbilo, kdyby někdo tímto způsobem vystrčil z dálnice vaší dceru?“ Samozřejmě, že nelíbilo.

Jádro pudla je ale ve dvou otázkách:

Byl ten manévr úmyslný ve smyslu „vystrčit nepohodlné auto z dálnice“ nebo to byl pouze úmysl „vrátit se do pravého pruhu“? To, že ten manévr nebyl zvládnutý, o tom přece není žádného sporu a ten, kdo o Lacinovi diskutuje nemusí nutně jezdit „jako čuně“. Prostě v případě, že bych byl přesvědčen, že šlo o jakýsi druh pomsty, tak bych žádal ještě tvrdší potrestání. Prostě a jednoduše jako za pokus o vraždu.

A druhou otázkou samozřejmě je, zda to opravdu byl náraz Lacinova vozu, který to auto katapultoval z dálnice nebo reakce řidičky té Mazdy. A tady si dovolím říci, že v řízení auta je mnoho věcí zcela mechanických a dají se perfektně nacvičit. I plynulá jízda po dálnici je věcí cviku a dá se nacvičit. To ale vůbec neznamená, že člověk na pražském Chodově najede na dálnici a v Mirošovicích to už umí.

Takový nácvik trvá, podle mého odhadu, tak nejméně deset jízd Praha – Brno. Myslím, že po těch asi 4.000 km by řidič mohl být tak trochu zajetý. Je to ale samozřejmě prudce individuální a někdo se to nemusí naučit vůbec nikdy. A dokud ten provoz nemám tzv. v paži, tak nemohu dělat nejrůznější experimenty. Kromě jiného nemohu vyjíždět do levého pruhu proto, že si myslím, že to auto v levém je ještě „daleko“. Ona se totiž ta vzdálenost neměří na metry, ale na čas nutný k tomu, aby rychlejší auto dojelo na místo potencionálního střetu, že?

A jediný, opravdu jediný, způsob jak „potrestat piráta“ je vzít mobilní telefon, samozřejmě ne do ruky, vytočit 158 a piráta prostě jednoduše „napráskat“. Oni se ti policajti v těch Pasátech taky chtějí projet, že? A čím rychlejší pirát, tím lepší zábava a tučnější sousto pro ně.