V. Klaus prezidentem pohroma a M.Zeman katastrofa?

Je ale ještě jedna krásná možnost. Když jsem v roce 1987 jel s manželkou z řecké Olympie přes hory do Sparty, přijeli jsme najednou k jakémusi cikánskému táboru. Chvíli jsem na ty stany nevěřícně zíral až jsem dojel k prvním domům města a zjistil jeho jméno. Kalamata. A když jsem viděl ty pobořené domy, tak jsme uvažoval, že tam to zemětřesení je asi dost často a od toho že vzniklo ono krásné, české a libozvučné slovo kalamita. Takže otázkou je, zda pohromu a katastrofu rovnou nenahradit kalamitou. A bylo by vymalováno.

Když byl Klaus v roce 2003 zvolen prezidentem byly sociální sítě v plenkách či ještě spíše v embryonální stádiu. A tento blog asi ještě vůbec nebyl naplánován, protože se narodil až o čtyři roky později. Takže jakési „burcování národa“ nebyl v té době ještě dost dobře technicky možné a tak jediný, kdo opravdu veřejně frflal, byla Jiřina Šiklová.

Ta sice jakoby demonstrativně prohlašovala, že v tomto státě kvůli Klausovu prezidentství nemůže žít, ale velmi záhy zjistila, že o učitelky Marxismu-Leninismu není ve světě zrovna velký zájem a tak raději zůstala tam, kde jí je dobře, protože my si takto ideově kovaných lidí vážit umíme. A ne, že ne.

Klaus se od počátku svého prvního funkčního období velmi rychle vyprofiloval jako „kazišuk“ a to hned na největší velmoc světa a jejího prezidenta, nejmocnějšího muže světa. A jakkoli mohl mít a také měl pravdu, dostal po čenichu. Okamžitě se rozneslo, že v Česku teď prezidentuje někdo, kdo nedrží lajnu a svévolně do toho žvaní.

A Klaus do toho opravdu žvanil fest. Jak je to dlouho, co šílenec Al Gore jezdil na vysokozdvižném vozíku a šaškoval se svými šesti metry nárůstu hladiny oceánu. Pak to sice nenápadně opravil na60 cm, ale ani ty se neuskutečňují a souostroví Tuvalu ne a ne zmizet pod hladinou moře.

Václav Klaus tak reprezentoval a reprezentuje zdravý anti-ekologistický rozum, díky kterému jsme sice prohráli bitvu o solární byznys, ale ne válku o všechny OZE. Druhou takovou oblastí byla a nadále je Evropská Unie. Problematika EU je podobná problematice venkovského sportu. Všichni by rádi nějak společně sportovali, vedení obce ale nutí lidi k absolutně nepřijatelným sportům.

Ostatně, je to velmi málo známo, ale zásady, na kterých má být společná Evropa postavena jsou zásady Adolfa Hitlera. Ono na tom není nic divného. Když chci stavět dům musím dodržet určité zásady a když chci mít společný evropský stát, tak taktéž.

Sní se o „Spojených státech evropských“, ale málokdo je k těm Hitlerovským ústupkům ochoten. Takže zde máme spíše jakéhosi kočkopsa, kde jednu díru záplatujeme jinou.

A Miloš Zeman? Krátce ve funkci, ale velmi důrazně si kolíkuje svoje hřiště. Poprvé v životě má jakousi „neomezenou“ moc a využívá ji s velkou chutí. Myslím, že ta epizoda s Lívií Klausovou je pouze jakýmsi zahřívacím kolem, při kterém má prezident zjistit, jak mu auto sedí, co dělají gumy, jak šlape motor a hlavně, jaké „koně“ sedlají jeho političtí soupeři. Očividně slabší a to o dost.

A nějaká neurvalá poznámka směrem k sudetským Němcům? Samozřejmě, že plánovaná a přesně načasovaná. Nechce jim říci nic jiného než: „Vážení, byli jste to Vy, kdo rozpoutal tu válku a zabíjení civilistů. Pak jste dostali po čenichu a nedivte se tomu. Buďte rádi, že jsme nepostupovali tvrději, munice bylo ještě dost“.

Není to sice diplomatické, ale je to účinné. Pokřik sudetských Němců se totiž až příliš nápadně podobá rčení „Zloděj křičí, chyťte zloděje.