V. Klaus bude i po své smrti personifikací nenáviděného kapitalismu

Jakýsi bloger zde dnes vypustil smradlavou a především nevkusnou myšlenku, že nehodlá přispívat na státní pohřeb prezidenta Václava Klause. Můžu ho uklidnit, žijeme v demokratické společnosti a je o tom již demokraticky rozhodnuto. Prezidenti prostě mívají státní pohřby, ať se to komu líbí či nelíbí.

Otázkou ale je, proč ta příšerná nenávist a já si myslím, že odpověď znám. Ten, kdo někdy jezdil na vodu zná výraz „píchat volej“. Nemá nic společného s nějakými erotickými aktivitami, ale vyjadřuje prosté znechucení nad stojatou vodou nad jezem, kdy je nutno s k jezu dopracovat silou svých paží – pádlováním – a požitek z toho není žádný.

Ano, ten volej před jezem a dřina s tím spojená, ale současně obrovské bezpečí té vody, kde se může udělat jen a pouze ten největší nešika či neopatrník, jakoby symbolizovaly socialismus. Voda v socialismu byla klidná, vše bylo plánovité a předvídatelné, každý věděl, kdy k tomu svému jezu dopluje.

Rozdílem proti stojaté hladině, voleji, jsou dravé proudy. Zde jich zas až tak moc nemáme, většina našich vodních toků se stává nebezpečnými až při zvýšeném stavu vody. Ale v kapitalistické cizině bylo nepřeberné množství divokých toků, které bylo lze s požitkem sjíždět, což byl jakýsi symbolický kapitalismus.

Řekněme si upřímně. Za tzv. „socíku“ jsme sice jak stagnovali, tak i zaostávali za kapitalistickým světem. Ale přesto o zde žila značná část obyvatelstva, která byla relativně spokojená, něco vydělala, něco nakradla, chatu postavila, na auto zbylo a pivo bylo levné. Tak co, že? Ti lidé byli prostě s tím socialistickým volejem a líným pádlováním v něm zcela spokojeni.

A najednou se svět pootočil a nastal kapitalismus. Ne, nebyla to zásluha ani Charty, ani Havla, ani Klause a ani Zemana. Zem se prostě pootočila, nastal kapitalismus a spousta lidí zjistila, že křehká lodička jejich bytí je najednou místo v klidné vodě v nebezpečných proudech.

Zjistili, že jejich kvalifikace nestačí, že neznají jazyky, že jsou příliš staří, že je mladí válcují atd. Mnozí také neodolali lákadlům jako jsou nejrůznější spotřebitelské půjčky či úvěry, neuváženě podnikali, přišli o nemovitost, exekutor jim krátí důchod atd. atd. atd.

A kdo je tím vším vinen? No přece ten hnusný nafoukaný frajer, co si o sobě myslí, že je Bůh a já si opravdu nejsem jist, zda si Václav Klaus o sobě nemyslí, že je Bůh. Ale, upřímně řečeno, to vše by Klaus nestihl ani kdyby byl absolutistickým diktátorem, monarchou, jehož každé slovo by měl váhu zákona a muselo být okamžitě provedeno.

Tak to nebylo, Klaus je, ať si o tom myslí kdo chce, co chce, pouze jen zdaleka nejschopnější politik této země, který vždy měl odvahu říkat věci na rovinu a nahlas. A to ne každý umí a ne každý to chce dělat. A stejně jako můry nalétávají na lampu, tak čeští občánkové, kterým to nevyšlo podle jejich představ, nalétávají na Klause. A myslím, že ty nadávky jemu jsou svým způsobem poctou.