Už se všichni těšíme na Ježíška… Ale ne, na Kameňák 4

Každý inteligent už plesá, že tato skvělá série neskončila na třech dílech a stále pokračuje, i když s trochu jiným obsazením pře i za kamerou. Režisérskou židli s nápisem Troška opustil režisér Troška a já ani po delším hledání nevypátral, kdo je režisérem 4. Dílu. Všude je vidět jen producent Pavel Pásek.Ale já to jméno někde četl, ovšem moje hlava stará šedivá si zapamatovala jen to, že to má být jeho režijní debut. A teď se ptám, nikoli tvrdím, to jen pro případné rejpaly, nebyly Ostře sledované vlaky režijním debutem Jiří Menzela? 

A já jsem s tím filmem bytostně spjat, protože nejenže jsem jako mladík trpěl předčasnými výstřely (Hot Shots), tedy vlastně jen s jednou dívkou, jako podobně jako Václav Neckář, ve filmu jako Miloš Hrma (to je myslím v podstatě vnější dámské pohlavní ústrojí zvané též vulva, ale jsem spjat i s tou lokalitou.

A věřili byste tomu, že 70% (číslo vymyšleno) Američanek nezná rozdíl mezi vulvou a vagínou a před časem se někdo strašně smál, když jsem jako přepis jednoho čtyřpísmenkového a tedy nemravného anglického slovíčka použil slovníkové „ženský pohlavní úd vulgárně“. Prostě něco jako Ludolfovo čísloča, že?

Takže ten Miloš Hrma tím trpěl a chtěl se zasebevraždit. To ale není podstatné, realita je důležitější. Po několika Hot Shots“ jsem jako 21 letý usoudil, že nemá smyslu se nadále ztrapňovat a zavelel jsem: „místo do postele jsem na pivo“. To je v podstatě univerzální návod, jak řešit problémy. V mariáši se říká: „Když nevíš co, tak si trumfni“ a zde se dá říci: „Když nevíš co, tak jdi na pivo“.

Pivo má hojivý a tlumivý, v tomto případě též i brzdící účinek, což se v tomto případě skvěle hodilo a dívka, o rok starší, po asi dvacetiminutové snaze dospěla tam, kde ještě v životě nebyla a moc se jí to líbilo. Ale to jsem odbočil, Hot Shots neměly být tím tématem.

Ostře sledované vlaky totiž byly natáčené v Loděnicích u Berouna. Pravda ale je, že když jsem tam pracoval a jako dement musel na První máj, tak tam často místní obyvatelé ten háček mazali a na ceduli se skvělo LODENICE, což bylo půvabné.

Gramofonce tam tehdy šéfoval jistý inženýr Pelc a mám silný dojem, že tam šéfuje dodnes. To nevím zcela určitě, ale jistě vím, že v pohodě přežil „Sameťák“, mluvil jsem s ním někdy po roce 1996 a to stále na té ředitelské židli seděl.

On si mě vždycky zavolal a říkal: „posaďte se soudruh Hermánek, já musím ještě něco připravit pro OV KSČ“. A pak chtěl, abych mu tlumočil jednání s cizinci. Jednal s nimi jako se ženskými. Opít, aby byli povolnější. Jednou jsme takového drobného Portugalce, za groš kudla se říká, vzali do pivovaru Krušovice.

A tam jsem se konečně od Sládka a Mládka dozvěděl, co to jsou ty stupně na pivu. Ony se sice již nepoužívají, ale ej dobré to vědět. Stupeň piva totiž je procento cukru před fermentací. Dali jsme dohromady dav mančafty po čtyřech lidech, já byl v tom s tím Portugalcem, a soutěžili jsme v rychlosti pití piva. Jednu rundu zvládl, i když jsme prohráli. Ale pivo mu lezlo ven i ušima a před odvetou to vzdal a tak my taky. Prostě a jednoduše, i za té normalizace byla občas docela sranda.

Pak se jelo někam na večeři, ředitel hučel do Portugalce (dodával korek výměnou za černou hmotu na výrobu desek – prostě takový barter) jak do piliňáků a mě pak před půlnocí dopravil ředitelův řidič domů a já najezený, napitý a pohodlně dopraven domů jsem ulehl vedle manželky.

Sice si nepamatuji, co se přesně tenkrát po Krušovicích dělo, ale moji první ženu opravdu, nikdy, 100% nikdy nebolela svévolně hlava. Jenom někdy, když jsem se jako kocour přitoulal nad ránem tak byly trestné body, ale ty pominuly velmi záhy, protože žena usoudila, že je nesmysl, aby trestala sebe, když tím průserářem jsem já.