Ukrajinský prezident Porošenko je jako KSČ před 65 lety

Samozřejmě, v opačném gardu. Což ale na podstatě věci vůbec nic nemění. Komunisté, zhusta pozdější chartisté, museli samozřejmě znát marxistickou věrouku do morku kostí a nikdy jinak.

A jedním z pilířů marxistického učení pozdějších pražskojarních reformátorů - pošuků bylo nastudovat, Jak miluje marxista:

1. Rozebere danou látku
2. Dotkne se několika hlavních bodů
3. Vytyčí problém
4. A jde ihned na věc

A právě včera jsem si uvědomil, kolik nám toho ta opovrhovaná "normalizace" dala, i když tím komunistickým vedením strany a státu nejvíce opovrhovali právě bývalí, vyloučení komunisté, což už ale je stará obnošená vesta Jiřího Suchého.

Koukali jsme se totiž na Silvestr 1978, kde Jiří Suchý spolu s Jitkou Molavcovou nejenže excelovali a vypadali mladě, ale hlavně mladými byli. Což je ostatně možné říci absolutně o všech účinkujících a divácích a hlavně o těch, kteří už nejsou mezi námi.

Namátkou, Laďka Kozderková, která ani nestihla zestárnout, Miloslav Šimek, který shodou okolností zemřel na stejnou chorobu, jako jeho divadelní partner Jiří Grossmann několik desetiletí před ním, Ivo Pešák, z té starší generace Miroslav Horníček a podobně.

Jediný, kdo je všechny přečůral je Rajko Doleček, který loni oslavil 90 a postavil se tak americko-havlovské snaze Srby vyhubit nebo alespoň přimět k povolnosti. No a na Ukrajině se srbský scénář opakuje, pouze s jinými, propracovanějšími postupy.

Bombardovat Ukrajinu, aby se stala členem NATO, je samozřejmě nesmysl a proto to nikdo neudělal. Ale něco, tak trochu ekvivalentního bombardování, je rozklad vedení země zevnitř kombinací slibů postů pro lídry povstání a slibů peněz pro plebs, který se nechával na mrazu upalovat a střílet.

Ale, "dobrá věc" se zdařila a Ukrajina se dala na cestu Západního místo Východního vazalství. Otázkou však je, zda si ti prostí lidé, kteří demonstrovali, příčí se mi to napsat, ale užiteční idioti, jsou dnes na tom lépe než před dvěma lety.

A stejnou otázku si lidé kladli po obdobném, i když s opačnou polaritou, puči v Československu. Tedy ten náš, vzhledem k našim holubičím povahám, probíhal trochu jinak. Lidovým Milicím stačilo říct: "Stůj nebo zarachotím závěrem", ale v podstatě to bylo stejné. Zmocnit se moci.

A co dělali českoslovenští komunisté, když jim začalo téci do bot? Snadná odpověď: hledali vnějšího nepřítele. A co dělá Petro Porošenko? Hledá vnějšího nepřítele a chová se přitom jako hlupák, kterým samozřejmě není. Jeho cukrovinky ROSHEN, které mi vozí má ukrajinská kolegyně Anja, jsou chutné.

A co říká prostá žena z lidu, Ukrajinka Anja? Nejdřív nadává na Putina, že jim "sebral" Krym, po čase se mě ale ptá, zda by šlo přičlenit Ukrajinu k Rusku a naposled prohlásila, že by se s celou rodinou vystěhovala k nám.

Což by nebylo tak složité. Ona a její syn, příslušník SPECNAZ, který se bojí byť jen jeden jediný úd na Ukrajinu strčit, tu již žijí. Chybí jen dcera s vnoučaty. Prostě vypadnout ze země, kde vládnou podstatně větší podvodníci než ti, které Majdanským pučem odstranili, chce každý.

Proto samozřejmě ta touha po bezvízovém styku s EU a samozřejmě, pro Angelu Merkel je každý muslimský emigrant, který se v Istanbulu přeplavil přes Bospor, daleko cennější než Ukrajinští křesťané. Bože, do koho si to duši vrazil.

P.S. Já vím, že neplavali kraula přes Bospor.