Ukrajina nikdy žádnou kolonií Ruska nebyla…

Byla spíš takovým menším a hubenějším bratříčkem. Kolonialismus, jako takový, skončil někdy v 60. letech minulého století. Výsledkem dekolonizace pak byly daleko a daleko horší poměry než za vlády „zámořských pánů“.Ve vrcholné éře kolonialismu pak zcela jistě vedla Anglie, jejíž říše se rozpínala snad po všech obydlených polednících. Následována pak Francií, Nizozemskem, Belgií a dalšími zeměmi. Poměrně málo pak bylo zastoupeno Německo a Rakousko-Uhersko.

První světovou válku nevyvolal bosenský Srb Gavrilo Princip svou vraždou následníka trůnu a jeho manželky v Sarajevu, ale vyvolal ji boj o znovurozdělení koloniálních držav.

A jakkoli se to neslučuje s tvrzením, že Ukrajina nebyla kolonií, tak současné boje nejsou ničím jiným než boji a znovuvymezení sfér vlivu na Ukrajině. Lépe řečeno, vymezení toho, do vlivu které velmoci bude Ukrajina patřit.

V „předmajdanovské“ Ukrajině se k ní Rusko chovalo přesně tak, jak my se chováme ke svým dětem. Často nad jejich výstřelky přimhouříme oči, když nám dluží peníze, tak počkáme nebo úplně zapomeneme a podobně.

Rusko se k Ukrajině tak chovalo jednoduše proto, že jednak mělo nějakou sounáležitost s Rusy tam žijícími a hlavně proto, že Ukrajina vždy dělila Rusko od nebezpečného Západu.

Obecná legenda, zde hojně rozšiřovaná, je ta, že celý ten cirkus na Majdanu byl spuštěn odmítnutím prezidenta Janukovyče podepsat asociační dohodu s EU. Ano, to jako taková vnější příčina sloužit může, ale která příčina je tou hlavní?

Podle mého názoru, který mi zde slábnoucí skupinka Kyjevu věrných diskutérů zajisté omlátí o hlavu, je ta, že Majdan je naprosto přímým důsledkem krachu útoku na Sýrii. Ten útok už byl připraven na září 2013 apodle mě hlavním cílem byla ruská námořní základna v Tartusu.

Samozřejmě, nikoli tak, že by válečné lodě napadly ruské loďstvo kotvící v oné základně, to by totiž nevyhnutelně znamenalo válku. Ale svržením Bašara al-Asada by Spojené státy dříve nebo později samozřejmě též vypovězení ruské flotily z této základny.

A jak nádherně se ten scénář opakuje v souvislosti s Ukrajinou. Když v roce 2013 Rusko zhatilo útok na jemu přátelský stát, tak začalo plánování, jak se mu dostat na kobylku přes jiný spřátelený stát. Ukrajinu.

Mnoho „znalců“ mi zde již zdůvodnilo, že by Sevastopolská námořní základna byla US Navy na nic, ale já si nemyslím, že to je pravda. Naprosto by stačilo, aby byli Rusové z pronájmu Sevastopolu vyštípáni a na jedné jediní budově by tam zavlála americká vlajka.

Pamětníci vědí, jak komunisty příšerně sralo, že na letohrádku americké ambasády vlaje vlajka s hvězdami a pruhy. Ale letohrádek byl diplomatickým územím a tak se mohli jen a jen vztekat.

A přesně tak by se vztekal ruský národ, a roznesl svého prezidenta na kopytech, kdyby se toto stalo s historicky ruským Krymem, dočasně situovaným na Ukrajině. A možná to byl záměr celé akce, skrze ztrátu Krymu znemožnit ruského prezidenta a způsobit jeho pád.

Rusko by patrně vůbec nebylo proti, kdyby si Ukrajina dohodla nějakou výhodnou obchodní výměnu s kýmkoli. Ba, myslím si, přímo naopak. Protože pak by totiž možná měla víc peněz na splácení svých dluhů.

Ale případné členství Ukrajiny v EU znamenalo, kvůli bezcelní zóně, nepřekonatelnou překážku a proto Kreml licitoval. Velkoryse přeplácel nabídky EU, až prezidenta Janukovyče přeplatil. No a to zešílevším agitátorům stačilo, aby rozpoutali peklo.

A asi nejsem daleko od pravdy, by spíše jsem objevil Ameriku, když řeknu, že současná situace se uvolní až tehdy, až bude jakž takž vyhovovat Rusku a na druhé straně si „Majdanisté“ najdou nějaké pružnější vedení.