U nás je to jak v židovské škole...

Tak to neznám, do židovské školy jsem nikdy nechodil. Ale měl jsem tu čest být pozván na židovskou svatbu. Ve "Snadném tryskáči" z Londýna jsem potkal jednu svoji starou známou, která právě vdávala dceru. A tak se mně, pokřtěnému katolíkovi, který měl v roce 1973 svatbu ve Svatém Mikuláši na Malé straně, ale zrovna moc nepraktikuje, podařilo zúčastnit se židovské svatby.

Ten, kdo je zvyklý na svatby klasické, kdy se svatebčané sejdou před obřadem a po svatebním obřadu odcházejí se způsobně najíst a opít, to byl lehký šok. Nebyla to totiž svatba v pravém slova smyslu (ta již proběhla za minimalistické účasti na úřadě), ale jakási "postsvatební oslava".

Nebudu to protahovat. Bylo to v neděli odpoledne v Tyršově domě a po příchodu jsme se asi hodinku a půl, možná dvě, plácali mezi pozvanými hosty nebo se mezitím na terase opalovali. V interiéru Tyršova domu pak byly připraveny dva velké stoly jídla, Košer a Standard.

Nepamatuji se, že bych byl býval cokoli požil, protože nejdřív bylo třeba vyslechnout recitaci Táni Fischerové a pak nastoupila squadra předříkávačů, kteří recitovali ti dopisů předků obou novomanželů. A tak jsme vzali dráhu (utekli) a já v tom rozrušení zaplatil litr pokuty za 99,8 v 80. Dobrý odhad, že?

A proč mě toto líčení vůbec napadlo? Protože jsem se dočetl, a pan Vyvadil nikdy nelže, že Miloš Zeman je židovského vyznání. Mnohé to samozřejmě vystvětluje, protože Židé jsou, obecně vzato, velmi nadaným národem. Věda, umění, obchod, peněžnictví a samozřejmě politika.

Jenom mám ten dojem, že ti Židé, kteří se dají, na rozdíl od svých rozumnějších souvěrců na politiku, se často chovají příliš fanaticky, příliš bláznivě. Lenin byl Židem jen částečně, ale za to Lev Davidovič Torckij, syn rodičů " David Leontyevich Bronstein a Anna Bronstein" byl 100%, neředěný a také to bylo znát.

Ale já se omlouvám, opět jsme zabředl do příliš dlouhého úvodu a bude mi to po právu vyčteno. Původní moje myšlenka byla prostě tato a omlouvám se všem, kdo nepochopili - nevěšte hlavu. chytrost sice v apatyce nekoupíte, ale nějaké mazání určitě.

A ta myšlenka, která na mě znenadání přišla je tato. V tom starém židovském vtipu se vypráví o obchodnících této víry, kteří pravidelně jednou týdně, jezdí společně do města na nákupy. A protože už všechny vtipy, tak si očíslují a smějí se vždy, když někdo řekne příslušné číslo.

A zde, na blogových diskuzích je to, pane Kohn, nemlich to samé. Prostě, jak říkala jejich Sára. Ty stabilní diskuzní typy jsou už tak profláknuté, že by bylo možné zavést, pro zpestření zábavy dvě takové, sobě velmi podobné hry:

1. Anonymizovaný autor. Prostě někdo by psal své komentáře jako obvykle, ale jeho jméno by bylo potlačeno. A v příslušných reakcích by čtenáři mohli hádat, kdo je autorem. Kdyby se hrálo poctivě, tak myslím, že bych měl 90% úspěšnost hádání.
    
2. Skrytý text příspěvku. Diskutér by svůj příspěvek napsal normálně, ale čtenářům by se neobjevil. Na konci hry by pak admini, nebo rovnou systém, text odtajnili.
   Tak u standardních typů jako třeba: "Ochucené zelí", "Velká množství vran", "Pavel LM", "Láďa velký pes", "Pavel 6 agentů", "Ryba jménem Wanda", "Malý švec". "Zpěvný pták", "Ozdoba v zahradě", "Láhev jinak", "Rozemleto na jemný ..." si myslím, že bych nebyl neúspěšný.

?Omlouvám se všem, na které jsem zapomněl, a hezký víkend. A život berte s humorem, stejně z něj nevyváznete živí.