Třídní boj roste a sílí...

Třídní boj začal s Marxem, následně pak s Leninem. U nás to byla Sociální demokracie a pak hlavně její odštěpená odnož Komunistická strana. Ta už za první republiky měla velmi nesnášenlivá hesla a vše pak znásobila r. 1948.

A třídní boj konce čtyřicátých a padesátých let, to tedy byl boj. Kdysi míval kat za jednoho popraveného velmi slušnou odměnu a tak se tehdy tedy mohl docela slušně "napakovat". Pokud ovšem komunisti neošidili i jeho.

Tato nejhorší zvěrstva pak po Stalinově a Gottwaldově smrti trochu utichla a popravovalo se spíše jen za kriminální delikty. Ovšem, třídní boj v tzv. soft verzi, ten bujel i nadále a neutichl zcela ani v roce 1968. I tehdy byl v popředí zájmu.

Myslím si, že rok 1968 a sovětská invaze neměla s třídním bojem moc společného.

Byla to spíše jen obava, že díky neskutečnému amatérismu soudruhů Dubčeka a spol. vyklouzne Československo ze svazku socialistických zemí a udělá SSSR malér hodný tak deseti Ukrajin.

Protože, ať už je Ukrajina mnohokrát větší než Československo, tak přece jen je naše poloha jedinečná a klíčová a s tou ukrajinskou se vůbec nedá srovnat.

A to, že "soudruh" Gorbačov toto dobrovolně pustil, aniž si nechal dát jakékoli záruky, asi současné ruské vedení značně hněte. A současně je i špatnou vizitkou USA, kterým Gorbačov jejich plané sliby o nerozšiřování NATO zbaštil i s navijákem.

A tím jsme se z Česka ocitli na poli mezinárodním, kde vynucené a vykalkulované válečné spojenectví Západ-SSSR skončilo tak rychle jak začalo.

5. března 1946 přednesl v malém městě Fultonu v americkém státě Missouri bývalý britský ministerský předseda Winston Churchill zásadní řeč, která znamenala počátek Iron Curtain neboli železné opony. Tato pomyslná opona pak vznikla mezi svobodným a komunistickým světem.

A tato železná opona pak fungovala až do roku 1989 a zdálo se, že je jí navěky konec. Ovšem, člověk míní a osud mění. Více než čtvrstoletí po pádu železné opony tvoříme si vesele železné opony nové.

A to nejen vcelku nesmyslnými sankcemi proti Rusku, kdy já bych účinnost těch sankcí přirovnal třeba k tomu, když někdo bude vrbovým proutkem lechtat pancíř tanku a předstírat, že se ten tank chechtá. Nechechtá a je mu to jedno. My jsme ovšem za blbce.

Třídní boj se totiž transformoval v boj geopolitický. Dnes už vůbec nejde o to, že někde jsou kapitalisti a někde komunisti. Všude jsou kapitalisti a v Rusku obzvláště a pokud někde vítězí socialismus, tak je to právě v USA a v EU a nikoli v Rusku.

Takže to není třídní, ale geopolitický boj. Boj, při kterém se vytahují pseudoargumenty, především tzv. lidská práva. Jistě, každá lidská bytost má svoje práva, která by neměla být porušována. To, samozřejmě.

Ale otázkou je, co ještě patří do lidskýchh práv a co již ne. Právo na děti? Ne. Děti jsou štěstím, požehnáním a Božím darem. Ale, kdokoli, komu se z jakýchkoli důvodů nezadaří děti mít, si nemůže v žádném případě nárokovat jakési "právo na děti".

A dokonce církev to zcela jednoznačně rozlišuje. Pokud někdo uzavře sňatek s úmyslem nemít děti, myšleno jest děti vlastní, rodné, tak jeho sňatek, není, z hlediska církve, plnohodnotným a může být kdykoli zrušen. Dokonce to není sňatek žádný.

Ale, jestliže se ze sňatku k Boží potěše a k potěše rodičů a všech okolo narodily děti, pak je ten sňatek z hlediska církve plnohodnotný a je velmi obtížné, ba nemožné ho zrušit. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj a toho bychom se měli držet.

Tím jsem malnko zabrousil do tzv. "práv homosexuálů" a dovolím si tvrdit, že homosexuálové nemají žádná práva.

Tedy, přesněji řečeno, nemají žádná speciální práva a žádný nárok na výjimky. Pokud bude lesba chtít uzavřit sňatek s homosexuálem, nikdo jim nebude bránit.

A nebude jim bránit proto, protože kategorie homosexuál v lidském pojetí neexistuje. Existuje pouze člověk. Ale žádný 4% člověk nebyl nikdy definován, pro všechny platí stejné povinnosti a všichni mají stejná práva.

A to je to, co si myslí Rusko a nemyslí USA a EU. Ti si neustále vymýšlejí nejrůznější extrabuřty, aby podryli ruský systém zdravého rozumu a zdravého přístupu ke společenskému životu, na rozdíl od našeho, který je již socialisticky deformovaný.

Takže, to byl jen malý odsek současného "třídního boje" mezi Východem a Západem, při kterém zhovadilosti o různých právech menšin hrají stejnou roli, jako kdysi hrnce hoven, které oblehatelé házeli přes hradby do obléhaného hradu.

A ještě jedna lidskoprávní poznámka. Jak jinak, vysílala ČT včera večer o Paní Michalákové. Po prezidentovi tedy i televize. Ale ta, na rozdíl od prezidenta tak nějak dostala rozum a místo hysterie dala prostor různým názorům:

• To, že policie zneužívání, jako vrchol ledovce, neprokázala, neznamená, že ten ledovec tam nebyl.
• Paní Michaláková opakovaně řekla, že ona děti nezneužívala, ale to nic nevypovídá o otci.
• V soudním spisu je toho víc než paní Michaláková řekla na veřejnosti
• A hlavně: Norský systém je jiný a dává daleko větší důraz na práva dětí a opomíjí práva rodičů.
• A já dodám: V tomto případě je dobré v Norsku děti nemít nebo se úzkostlivě chovat jako Mirek Dušín. A každý, hlavně cizinec, si může vybrat.