To jsem dopad moje milá, obhajuji pedofila…

Mám já to nějakou smůlu. Už když mi bylo sedmnáct, tak jsem „obtěžoval“ kupce půlky našeho rodinného domu nejapnými dotazy. Měl jsem pravdu, prodat jsme mu to neměli, ale pozdě býka honit. A tak to šlo se mnou dál.Oblíbeným tématem našich diskuzí a hádek byla „bestiální vražda“. Já argumentoval, že na rozporcování pěkně humánně usmrcené mrtvoly není nic bestiálního. Je to pouze fáze zbavení se těla a tak není nijak zvlášť trestná. Můj strýček, když jsem za tmy musel jít ze Skalky kolem Záběhlického hřbitova mi vždy říkal: „Jirko, neboj, mrtví prd ví“.

A v současné internetové době? Době blogů, diskuzí, sociálních sítí a obecného zpitomění je to ještě horší. Dav je nesmírně manipulovatelný a ještě před tou totální elektronizací to prokázal Václav Fischer. V politice dokázal naprosté hovno, ale byl miláčkem publika.

Snad největší ovlivnění davu, tedy s nejvyšším procentuálním „výnosem“ byl případ Lacina. Troufnu si říci, že v té nejvyšší fázi onoho mediálního klamu byla jeho úspěšnost asi tak 99%. Ano, tolik obyvatel toho to státu si myslelo, že zdravého a vyježděného řidiče prostě chytne najednou amok, vystrčí z dálnice nevinnou dívku, zastaví a jde ji volat záchranu. Směšné.

Nechci už s těmi příklady zdržovat, takže ten poslední. Mačetový útok v Nové Boru. Když probíhal soud, tak zde na blogu šla jedna řeč ve stylu: „Útok mačetou je pokusem o vraždu“. Marně jsem se snažil poukázat na to, že vzít do ruky mačetu, zamávat s ní a někoho nějak někam trefit nestačí.

Že prostě ta intenzita útoku musí být nějak prokázána. Že třeba lze tou mačetou udeřit naplocho a pokus o vraždu je tím pádem naprosto v niveč. A taky, pokud mě paměť neklame, tak soud pouze dva z těch útočících odsoudil za pokus o vraždu a to tam, kde poškození opravdu na životě ohroženi byli. U ostatních přistoupil, a to plně po právu, k nižším trestům.

A nyní již do šapitó přichází zlatý hřeb dnešního večera, Utlučený pedofil. Napsala to velmi mladá autorka, Lucie Amálie Sulovská a napsala to velmi emotivně. A napsal to moc hezky, takříkajíc od srdíčka.

Ale to, co prochází mladým dívkám, by si neměli dovolit zralí muži. A sice, hovořit srdcem, nikoli však rozumem. Omluvitelná je ta zkratka, zločin na dítěti = pachatelem je pedofil. Ale to jednoznačně není pravda. Nevím, zda byl pedofilem onen na amnestii propuštěný trestanec, který v roce 1990 znásilnil a zavraždil na Bulovce asi sedmiměsíční děvčátko.

Já odhaduji, ale mohu se mýlit, že to žádný pedofil nebyl, nýbrž sexuálně nevybitý zcela „normální“ muž, který prostě využil příležitosti a nerad bych věděl, kolik vlastních a nevlastních tatínků takovou příležitost využívají a od jakého věku těch dětí. Ty trestné činy ale zůstávají většinou skryté a často se provalí až po mnoha letech.

Pedofilie je prostě sexuální úchylka a to docela vážná sexuální úchylka. Ale vůbec to neznamená, že ten, kdo je touto úchylkou postižen musí páchat trestné činy a současně také neplatí ona ekvivalence, že trestný čin na dítěti = pachatel je pedofil.

Druhou rovinou je pak utlučení toho útočníka. I zde podléhá čtenářstvo optickému klamu, že když řeknu, jakou sazbu či jakou kvalifikaci trestného činu by zde onen rozhorlený otec vyfasoval. A to je těžké říci. Lze pracovat jen s dohady a odhady.

Takže, například, kdybych byl rolník, měl stodolu a do té stodoly by nějaký mně neznámý chlap zatáhl moji osmiletou dceru a v okamžiku, kdy bych do stodoly vešel, už na ní ležel a chystal se vniknout, pak by mu asi taková rána krumpáčem do hlavy velmi slušela a v případě, že by byl mrtvý, tak bych měl velmi velkou šanci na odložení celého případu.

Kdybych ale já do to samé stodoly vešel v okamžiku, kdy by dcera stála, on ji začínal sundávat svrchní oblečení, já zvolal „nech ji ty prasáku“ a on by ji nechal a koukal jako prase po první ráně, na tak bych to utlučení asi opravdu neobhájil.

Ale to vše je jen fikce. Při skutečném vyšetřování a soudu se hromadí výpovědi, svědectví, znalecké posudky a bůhvícoještě. A k tomu my laici nemáme přístup a tak veškerá naše diskuze je na vodě.

Dobrou noc.