Ten, kdo smutní po bývalém pořádku, ať postaví se do řádku...

Hodnocení minulosti bylo, je a vždy také bude velmi, ale opravdu velmi subjektivní. A hlavně poplatné té, v oné době vládnoucí názorové skupině. Vzpomínám na několik zmínek, které by se k tomu mohly vztahovat. Kdysi, ale po tuž je hodně dávno, jsem si čítával v americké, tedy originální mutaci časopisu Playboy, který tam tehdy opravdu měl, kromě sterilně vyfotografovaných krásek, také velmi kvalitní četbu.  

A kromě četby, jako třeba interview s Fidelem Castrem nebo výňatky z významných románů, tam také měli obsáhlou odpovědnu na dotazy čtenářů a to nejen z erotické oblasti.

Pobavil jsem se, když jsem viděl dotaz nějakého mladíka, který měl na výšku nejméně 10 cm tiskového sloupce a ptal se, jak zjistí, zda by jeho dívka nebyla proti nějaké sexuální praktice a odpověď byla tato „Ask her“ neboli, tak se ji zeptej a máš to.

To bylo jen na úvod, abych se dostal k tomu stěžejnímu dotazu, který zněl asi takto: „Můžete něco říci o výhodách dieselových motorů?“, které v té době byly v USA pro osobní vozy celkem neznámé.

Odpověď byla též velice stručná: „You will exchange one set of troubles for another set of troubles“, což nebudu překládat. A přesně toto platí i pro většinu změn režimu.

Jistě, asi jakýkoli režim by byl býval lepší než nacistická okupace, ale přesto se i v té době určitě našli lidé, kteří, ať už z jakéhokoli důvodu, konce okupace litovali.

Já, a napsal jsem to již vícekrát, i když jsem do svých čtyřiceti let byl loajálním socialistickým občanem, tak jsem najednou, po své čtyřicítce, cítil tu všeobjímající rezignaci a stagnaci.

Prostě ten režim ztratil i ten „komunistický benzin“ a jeho motor se vlastně otáčel jen setrvačností.

A proto, což jsem již také vícekrát napsal, jsem se účastnil jednak Palachova týdne (ale při „mlátícím čtvrtku“ jsem včas utekl) a pak i demonstrací os 19.11. dále.

Prostě a jednoduše, ta změna byla absolutně nutná, druhou otázkou ale bylo, kdo se zmocní vlády.

Necítím se kvalifikován a není zde k tomu ani prostor, rozebírat kdo, jak a proč se vlády zmocnil, nevyvratitelným faktem je ale skutečnost, že dnes je ve vedoucích kruzích i všech hlavních médiích jeden zcela převažující trend.

Trend, který je, podle mého názoru, velice zhoubný. Trend, který, naprosto stejně jako kdysi socialističtí agitátoři, vykládá sny jako skutečnost a nutí lidi, aby podle těchto „snů“ žili.

Kdysi nebylo možné zpochybnit ideje socialismu, nyní není možné zpochybnit ideje homosexualismu.

Kdysi nebylo možné napsat, že mnozí „kapitalisté“ byli pouhými pracovitými živnostníky, kteří přispívali k blahobytu státu a nyní není možné napsat, že jsou skupiny lidí, kteří naopak trpí odporem k práci, mají tzv. „tulení nemoc“ a na společnosti parazitují.

Jakýsi Homolka mi k mému včerejšímu článku napsal: „Jedná se o lidi, kterým je smutno po bývalých pořádcích, o lidi kteří umí pouze urážet a dezinformovat.“. Proboha, vždyť to je jako vystřižené z Rudého Práva 1977.

To kdyby tehdy existovala technika Ctrl+C, Ctrl+V, tak to zodpovědný redaktor může naprosto bez jakýchkoli změn do článku o Chartě 77 a bude to tam sedět jako prdel na hrnci.

A jakousi dějinnou spravedlností je to, že Charta 77 v žádném případě nebyla tou silou, či tou organizací, která byla obrácena do minulosti a chtěla tedy kapitalismus, jak se jí dnes podsouvá.

Tak ani my nejsme silou, která by chtěla jakýsi návrat k Husákovským socialistickým pořádkům.

Ale na druhou stranu se Charta, jako jakási „Strana mírného pokroku v mezích zákona" snažila korigovat nejhorší excesy tehdejšího komunistického režimu, tak i já a věřím, že i mnozí další se snažíme korigovat excesy zdejší a nejen zdejší vládnoucí garnitury směrem k majdanskému puči.

Majdanský puč byl prostě majdanským pučem a pro mě přes to vlak nejede. A tomu, kdo tvrdí, že na Ukrajině proběhlo vše demokraticky a ústavně a že dnes vládne legitimní vláda, tak tomu doporučím v lehčím případě studený ručník na hlavu a v horším případě skotský střik.