Svoboda je, podle Václava Havla, nedělitelná. Skutečně?

Tak jsem shlédl dokument o Martě Kubišové, Magický hlas rebelky, který se mi velmi líbil. Ano, klobouk dolů před někým, kdo dokázal zahodit dvacet let kariéry. Já to nedokázal. Jsou to jen výjimeční jedinci, kteří to dokáží.

A ve filmu též krátce promluvil Václav Havel na téma procesů s "Plastiky". Já sám osobně mohu říci, že tento hudební směr nesdílím, ale s VH sdílím jeho lásku ke Kapele The Rolling Stones, necitlivě překládané jako "Valící se kameny".

Je to asi tak 35 let, když jsem volal do Vídně, Aby mě Wolfgang G. přivezl jejich novou desku, o níž jsem se doslechl na B3. Jenomže, chytit anglický název není jen tak a proto jsem žádal "The True You", což by nějaký smysl mělo, ale správně bylo "Tattoo You".

Wolfgang se pak v Praze potměšile smál, jaké mám neznalosti, ale desku nepřivezl. Prostě si to nespojil nebo se na to přímo vykašlal. Takže mi tak trochu nejde do hlavy, že by VH měl současně rád Rolling Stones a Plastiky, je to přece jen jiná liga.

Ale konec s Plastiky, Havlova podpora totiž nespočívala v podpoře jejich, dosti neposlouchatelné hudby, ale v podpoře jejich práva tuto hudbu provozovat. Ano, ale je svoboda skutečně nedělitelná? Není.

Naše svoboda končí jednak tam, kde ohrožuje svobodu jiných, například svobodu dýchat čistý vzduch. Ta ale jde přímo proti svobodě "zapálit si cigaretu tam, kde chci", jak to prosazuje kuřácká lobby. A závěr je zatím, na rozdíl od většiny civilizovaného světa, spíše neurčitý.

A svoboda jednání každého jedince je omezena též zákony. Pokud se šestnáctiletý vyspí se svou patnáctiletou dívkou den před jejími 15. narozeninami, je trestně stíhán. Zatímco, pokud tak učiní den po jejích patnáctých narozeninách to je všechno OK.

Ale zákon je zákon, lidská práva jsou lidská práva, ale, co když to jde proti sobě? Jedním ze základních lidských práv, je vlastnit a spravovat majetek. Spravovat majetek movitý, nemovitý, majetek v podobě vlastního podniku a pod.

A hned narážíme na problém. Podle jedněch pravidel má každý právo svobodně se rozhodnout, koho zaměstná. Je dokonce jeho povinností spravovat podnik tak, aby nedošlo ke krachu a nezaměstnanosti.

Jenomže, jakási poblázněná zastánkyně lidských práv pošle do toho podniku, třeba do maloobchodní prodejny, figurantku jiné než většinové národnosti. Česky řečeno cikánku. A majitel či majitelka stojí před dilematem.

A to dilema zní:

• Vezmu tu osobu, i když mi připadá nedůvěryhodná? U osoby bílé pleti si to mohu bez problémů dovolit, tak pochybnosti mít mohu.
  Ale u osoby cikánské národnosti ty pochybnosti mít NESMÍM?
• Nebo prostě, pokud nechci mít oplétačky se stalinisticko-trockistickou rodinou, tak raději tu osobu přijmu, abych měl klid.

Něco podobného, ze stejného kadlubu "lidských práv" bylo, když podnikatelka odmítla "usalašit" Zemanovu výpravu na Sněžku.

Sám jsem Zemanovým příznivcem, ale bil bych se za právo odmítnout kohokoli obsloužit. Ale na základě konkrétního důvodu. Tedy nikoli na podkladě národnosti či barvy pleti. Ale na základě předchozí skutečnosti Ano.

A prezidentova předchozí činnost ve funkci prezidenta, samozřejmě takovým konkrétním důvodem, alespoň pro někoho, je.

A přichází poslední příklad: Figurantka Balogová. Její kauza, kterou ostatně každý zná, je jednoduchá: To, o co si cikán řekne, musí mu být splněno.

Samozřejmě, nikoli mu na přepážce banky vysázet beze všeho nějaké "love", ale prostě mu nesmíte odmítnout to, co byste klidně a bez jakýchkoli obav odmítli "bílému".

Již jsem to jednou psal v diskuzi. Chvíli jsem pracoval jako realitní makléř a měl klíče od jednoho, spíše luxusního bytu v nové zástavbě v Hostivaři.

Byl mi kolegou doporučen pár, já s ním sepsal rezervační smlouvu, vzal rezervační zálohu a šli jsme s majitelkou podepisovat nájemní smlouvu.

A jen ti lidé do bytu vešli, tak si mě majitelka zavolala do vedlejšího pokoje a řekla: "Pane Hermánku, mně se ti lidé nelíbí, musíte jim to vysvětlit". A tak jsem jim to vysvětlil, realitka vrátila rezervační zálohu a byl šmytec.

A to i bez ombudsmanky, které své funkci dělá jen ostudu a vrací nás, po vzoru svých rodových i rodinných vazeb zpět do socialismu.