Já bych byl pro radikální řešení: 

Střídavka (po týdnu ne 14 dnech) by měla po rozvodu(rozchodu) být automatická ze zákona - dokud se rodiče písemně nedohodnou jinak (to je velmi podstatné !). 

To by totiž rodiče (bývalé partnery, ve chvíli kdy jsou na sebe nejspíš naštvaní, jinak by se nerozcházeli) nutilo k hledání vhodného kompromisu.

V dnešní době je to přesně naopak, nehledá se kompromis, ale vedou se spory - také ze zákona (!), protože rozhodují soudy.

Soudní (sporné) řízení nutí strany předkládat důkazy (v podstatě házet špínu na druhého) a tím se logicky prohlubuje propast mezi rodiči, nastává boj o vše, od svěření do péče, přes alimenty a majetek..... většinou pod vlivem "dobrých rad" nejen přátel,  ale zejména advokátů, sociálních pracovnic, vše je zdlouhavé a drahé....

A to všechno trvá roky a celý ten systém je v zásadě nucen podporovat (minimálně tím, že jsou otvírány další a další procesy, další a další kontroly) toho konfliktního z rodičů... a spirála nekončí...

Trefné rčení Churchilla jsem přečetl i manželce. Mám neodbytný pocit, že v politice a umění osobnosti vymírají a nové se nerodí.

Spíš přemýšlím nad tím dítětem,musí to být náročné,když si vezmu,že rodiče nezůstanou sami a budou mít nové rodiny a týden co týden se přizpůsobit nové rodině,nikde nebýt dlouho,pro mě by to náročné bylo.

Je to náročné.

Opravdu zasnu. Tentokrat se clanek dal precist od zacatku az do konce, a kupodivu daval i smysl.

No vida a od paní Jany jsem dostal po nose.

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.

Děkuji pane Vokoune.

Koukám, že rozumíte i střídavé péči... je třeba vážit si takových talentů, jako jste vy, že?

Btw., střídavka není ani mana, ani nebezpečí. Je to jeden z mnoha způsobů, jak po rozvodu pečovat o děti. Pozornosti si zaslouží jako všechno nové. Není ani nebezpečná ani samospasitelná.

Vy jste Jano opravdu nesmírně vtipná. 

Můžete mi prosím říci, proč by se otec, který se asi 15 let staral o dceru, kterou měla v péči matka, neměl vyjadřovat k problému střídavky?

Je k tomu snad třeba nějaké zvláštní atestace?

Pan Hermánek tu řeší jak po rozvodu. Důležitější je to co je před ním. Pokud je důvodem změna partnera, tak jde pokaždé o hloupost. Buď zplození potomka předcházela, když ti dva, rozptýlení sexuálními hrátkami nevěnovali dostatečnou pozornost kvalitě svého vztahu a navzdory neshodám ho uzavřeli svatbou. Nebo se hloupost objevila až po něm, kdy se jeden z partnerů bláhově domníval, že to nové bude lepší než to staré a to je hloupost na kvadrát.

To je, pane Bicero, neřešitelné. 

Tak to dnes prostě je. A stejně, jako mnoho dalších věcí, to asi nezměníme.

Píšete, že "Rodiče musí být schopni nadřadit zájem dítěte nad svůj vlastní. Dítě zde není od toho, aby uspokojovalo citové potřeby rodičů. Rodiče by měli uspokojovat citové potřeby dětí." No jenomže takoví rodiče žádnou střídavku nepotřebují, protože se nerozvedou. Nemohou se rozvést, pokud nadřadí zájem dětí nad svůj vlastní. Rozvod je totiž jen v jejich zájmu (a často jen jednoho z nich), zatímco zájmem dětí je mít oba rodiče, a to u sebe, stále.

Střídavka je výchovný nesmysl a velké nebezpečí pro budoucnost toho dítěte, a to z mnoha důvodů, ale je to jen zoufalý prostředek ochrany otců před šílenou padesátiletou praxí tohoto státu, který po rozvodu svěřuje děti paušálně do péče matek a vůbec nijak nedbá na to, aby se otcové mohli s dětmi nadále pravidelně stýkat a aby měli reálný vliv na jejich výchovu a vývoj. Kdyby u nás nebylo 92 % dětí po rozvodu svěřeno do péče matek, koncept střídavky by vůbec nevznikl. Kdyby u nás nemělo přes polovinu otců po rozvodu obtíže i s jen pouhým kontaktem s dětmi v péči matky, projekt střídavky by žádnou podporu nezískal.

Ano, to je v podstatě pravda, ale také tak trochu teorie, jakoby se řeklo: "Dobrý řidič nemůže mít nikdy nehodu z vlastní viny".

Největším, ba až fanatickým, zastáncem střídavky zde, je pan Aleš Hodina.

Ale mám pocit, že zrovna on ještě žádného narovnání ohledně svých dětí nedosáhl a vkrádá se myšlenka, že střídavka je perfektní proto, protože se neplatí žádné alimenty.

To není pravda.

"Týden, měsíc, rok? Nevím, ale dost dobře si neumím představit, že by maminka malého dítěte po něm netesknila. A asi by ho, podle "pravidel střídavky" asi nesměla ani vidět"...

Čili o střídavé péči víte s odpuštěním kulové, nepřečetl jste si o ní ani ten článek na wikipedii, ale názor na ní máte pevný, jmenujete teoretické a praktické výhody i nevýhody a podložené to máte dokonce citátem Churchilla

Tak alespoň stručně: frekvence záleží na domluvě, v praxi to bývá od několika dnů do několika týdnů a samozřejmě neexistuje žádné "pravidlo střídavky", že dítě nesmí v daném období druhého rodiče vidět.

Sám jsem de facto žil od 10 let až do dospělosti v takové pseudo-střídavce (5 + 2 dny, vzdálenost přes celou Prahu) a žádný "včelín" se nekonal.

Veď hej. A co tím chcete říci? 

Já přece neříkám, že střídavka je ze zásady špatná. 

Já jen tvrdím, že ji nelze vnucovat jako nejlepší nebo dokonce jediné řešení, což, podle mě, pan Aleš Hodina dělá.

Nejlepší je střídavá péče o dvě "manželky".

Tak, kdyby to byly manželky, a ne "manželky", tak jde o klasickou bigamii.