Střídavá péče. Mana z nebes nebo nebezpečný výmysl?

Tak třeba, řekněte, co je na myšlence socialismu špatného? Sebereme kapitalistům jejich výrobní prostředky, budeme vyrábět sami a výtěžek si spravedlivě rozdělíme. No, není to prima? A podobné to je se střídavkou.

Toto řekl Winston Churchill, velmi moudrý muž: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“

A něco podobného by se dalo říci i o střídavce, kde, podle mě, teoretické výhody jakoby zastiňují praktické nevýhody, ale ono to je často naprosto naopak.

A abych střídavce tak zcela nekřivdil, tak mohu říci, že asi jsou případy, kdy je docela vhodná a případy, kdy je naprosto nevhodná.

Co ale střídavka na 100% není, není nějakým univerzálním receptem na řešení problémů spojených s péčí o děti po rozvodu, případně rozchodu, protože spousta dětí se dnes rodí mimo manželský svazek. A jsou důležitější věci než střídavka:

1. ?Rodiče musí být schopni nadřadit zájem dítěte nad svůj vlastní. Dítě zde není od toho, aby uspokojovalo citové potřeby rodičů. Rodiče by měli uspokojovat citové potřeby dětí
2. Rodiče musí být schopni mezi sebou rozumně komunikovat a nesmí používat dítě jako zbraň proti sobě.

To jsem dozajista neobjevil žádnou Ameriku, to jsou obecně zcela známé věci. A pokud si rodiče uvědomují, že oni vlastně žádná práva, aby byli nějak péčí o dítě uspokojováni nemají, ale mají pouze povinnosti o dítě pečovat, pak je dobře.

Je dobře a naprosto klidně může být i střídavka. Proč ne? Tam jsou dva rozhodující faktory:

1. Lokalita. Stěží si dokáži představit, že by střídavku provozovali rodiče, z nichž jeden bydlí třeba v Praze a druhý se odstěhoval například do Olomouce.
   Ale ono i v samotné Praze by to byl problém, pokud by těmi bydlišti bylo třeba Jižní Město na jedné straně a Stodůlky na druhé.
2. Frekvence. To je snad to nejdůležitější, jakou frekvenci zvolit. Tak, kdyby oba rodiče bydleli velmi blízko sebe, šlo by uvažovat třeba o frekvenci denní. Pondělí u maminky, úterý u tatínka. No, v hlavě by asi mělo trochu včelín, ale budiž.
   A jinak? Týden, měsíc, rok? Nevím, ale dost dobře si neumím představit, že by maminka malého dítěte po něm netesknila. A asi by ho, podle "pravidel střídavky" asi nesměla ani vidět
   Nebo by ho vídat směla? Ale, byla by to pak střídavka?

Já jsem již ventiloval, a od Aleše Hodiny jsem chytil významný sprdunk, že jsem rezignoval na výchovu svých dětí, proto, že jsme se v péči o dcerku dohodli po rozvodu jako rozumní lidé a nám všem, i když samozřejmě rozvod není nic, o co by člověk měl stát, to vyhovovalo.

Za celou tu dobu, od dceřiných 4 let, do jejích 18 let jsme jako rodiče neměli jediný konflikt. A pokud došlo k nějaké nestandardnosti, tak jedině "do plusu".

"Bývalá" jezdila prakticky každý víkend ven a tak mě občas, a to poměrně často, obstaral jak dovoz, tak i odvoz dcerky k zájezdovému autobusu.

Dcerce je letos 23, čeká 22/4 miminko a vůbec si nedokáži představit, že bychom snad mohli mít lepší vztahy, než v současnosti máme. A máme i společné zájmy a to jsou rychlé a silné vozy.

Když mě ten UA nebo RF předloni naboural, měl jsem auto pár týdnů v servisu a dcerka mi půjčila tak příšerný krám, který měla půjčený od své babičky, nechci křivdit, ale myslím, že to byl CHEVROLET, že ještě po dvou letech na to auto unisono nadáváme.