Sovětská a komunistická zvěrstva po roce 1968…

Nejprve však několik slov k nedávná „teroristické akci“ v Paříži. Bylo toho napsáno už tolik, že já k tomu mám tuto jednu jedinou krátkou poznámku. Podle mého názoru to žádný „čistý teroristický útok“ nebyl. Chyběl totiž prvek anonymity, který je při teroristickém útoku velmi důležitý. Tady šlo daleko spíš o pomstu a varování ostatním novinářům. Asi tak: Nesahejte na Islám a nedělejte si z něj legraci nebo dopadnete stejně.  

Kdyby měl někdo k dispozici tři odhodlané muže s dostatkem zbraní a střeliva, tak potřebuje ještě jedno výkonné auto, žádné Clio nebo něco takového a pokud by to byl dobrý řidič a dobří střelci, tak dokáží zabít pět až desetinásobek obětí v Charlie Hebdo.

To by byl jednoznačný terorismus, který by znejistěl obyvatele Paříže daleko více. Protože by si nikdo nebyl jist, zda ho to nemůže potkat také. Což je vlastně smysl a účel terorismu. Znejistět nenáviděný režim, nenáviděný stát.

Ale teď již hurá k nadpisu článku. U nás je to jako kyvadlo. Nejprve naprosto všechno Sovětský svaz, všechno Rusové. Parní stroj nevynalezl James Watt, ale jakýsi Polzunov a tak prostě od teď budeme výkon udávat v Polzunovech nebo co?

A také nás kdysi osvobodila jen Rudá armáda a protože dnes nelze svéprávně tvrdit, že to byla pouze americká armáda, tak se alespoň peskují politici, kteří s Rusy toto dějinné vítězství oslav na jejich ambasádě.

Vloni to byl Klaus, kdo dostal za účast na slavnostní recepci „po čenichu“ a letos to je zase Zeman, kterého různí krátkozrací agitátoři tepou za to, že přijal pozvání k oslavám 70 let od konce druhé světové války.

Opravdu nevím,, jaké pozvání by mělo být přijato s větším zadostiučiněním a kterého odmítnutí by byla větší nezdvořilost a hanba pro celý náš stát.

Ale hysterická snaha „navalit“ na Rusko všechny hříchy Sovětského svazu a pokud možno ještě více, stoupá. Tedy, alespoň zde na blogu, do nebeských výšin. Zdá se, že gruzínský národ rodí dosti paranoiků. Nejprve Stalin a pak Saakašvili.

Saakašvili je, proti Stalinovi, malé pívo. Dokázal pouze, v době Olympijských her,  napadnout Jižní Osetii. Ale Stalin, to byl Diktátor – Paranoik prvé třídy s diamantovou hvězdou na čele.

Ostatně, Jižní Osetie je přesně takovým „prívarkom“ Gruzie jako byl Krym stalinským, resp. Chruščovovským „prívarkom“ Ukrajiny. A jen o málo více patří k Ukrajině Podkarpatská Rus, tu ji také přidělil „báťuška“ Stalin

Ten toho tedy dokázal. Vyvolat hladomor na Ukrajině, zdecimovat velitelský sbor Rudé armády a kromě jiného také poslat milióny lidí do Gulagů, které jsou dlouhodobým kamenem sváru mezi mnou a partou protiruských fanatiků.

Jednak to samozřejmě byl Gruzínec Stalin a žádný Rus, kdo ty Gulagy vymyslel a nařídil zřídit a za druhé, absolutně nechápu, jak přitom někdo může bagatelizovat německé vyhlazovací tábory tvrzením, že šlo o totéž. Nešlo. Ani náhodou nešlo.

Ale nedosti tomu. Zcela se bagatelizují následky německé okupace z roku 1938-1945 (zábor pohraničí lze za okupaci považovat) a současně se zveličují následky té „ruské“, tedy sovětské z roku 1968.

Jistěže „komunismus“, který u nás dosadil Stalin resp. Sovětský svaz, nebyl žádnou procházkou růžovým sadem. Ale nebyli to pouze Rusové, kdo ho vymyslel a prosazoval. Byli to hlavně Němci, kdo ho teoreticky propracoval a Hitler nakonec, prosadil.

„Komunismus“ u nás nejvíce prosazovali pozdější Chartisté nebo jejich podstatná část. To byly ty mladé kádry KSČ, které prosazovaly v Československu na sílu a proti vůli většiny obyvatelstva.

A ze značné časti těchto fanatiků, kteří jako Jiří Ruml, osvědčený v „honu na čarodějnice“ a především pak na Miladu Horákovou, kterou pomohl uštvat až na šibenici.

Pavel Kohout, který byl komunismem zcela zblbnutý a další (Myslím, že ani Ludvíka Vaculíka z toho nelze vyjmout) se najednou stali „bojovníci za (kapitalismus) a demokracii.

A v podstatě tatáž sorta lidí, stále navázaná na ony poválečné komunisty, z nichž jich jen málo doposud přežilo a ještě méně jich je politicky aktivních, ale jejichž politický odkaz stále žije.

A tím není nic jiného než „odezdikezdismus“ a „nenávistný vlezdoprdelismus“. Zatímco před padesáti lety lezli všichni tito a jejich pohrobci též, do prdele Sovětskému svazu, tak se to dnes zcela otočilo a vlezdoprdelismus se koná směr před finančním krachem stojící USA a Rusko nejlépe utopit na lžíci vody.