Souvislost mezi londýnskými atentáty 2017 a litoměřickým incidentem 1975 je zcela jasná

Ten incident se udál na začátku léta 1975, kdy končil přísahou v Terezínském památníku přijímač vojáků ZVS, kteří na vojnu nastoupili v jarním přijímacím termínu a my čtyři "absíci" jsme jim při výcviku dělali velitele.

Popravdě, "absíci" jsme byli pouze tři, Honza Vlášek sice VKVŠ absolvoval, ale nepodařilo se mu včas dokončit VŠ. A tak docela zahořkl, protože šel na vojnu na dva roky, zatímco my ostatní,  převážně absolventi Klausovy Sorbonny, jen na rok.

Bylo starou a zavedenou tradicí, že "mladí" vojáci platili po přísaze svým velitelům pivo a tak se stalo i tenkrát. Na kopci nad Litoměřicemi byla k tomu účelu velmi vhodná zahradní restaurace, kde hrála mladá cikánská kapela.

Slovo Rom nebylo tehdy ještě vynalezeno nebo používáno a bylo to asi velmi dobře, Mladí cikáni řezali do kytar, mladá cikánka k tomu zpívala a nezdálo se, že by měli jakýkoli problém s integrací. O vyloučených lokalitách a vyděračském nájemném ani nemluvě.

Zábava u našeho dlouhého, z obou stran vojáky obsazeného stolu, se vyvíjela velmi dobře, až najednou přišel ošklivý mráček. Jakýsi přiblblý nováček se začal dohadovat se svým velitelem, již zmíněným Honzou Vláškem, kdo rychleji vykouše pivo.

Já tu techniku tehdy neznal, ale oba vypadali na to, že ji znají. Plný půllitr se vezme do zubů a bez pomoci rukou se převrátí do hrdla. Ani tehdy, se všemi zuby zdravými, jsem si to nedokázal představit, natož pak provést.

"Soutěžící" si nechali donést dva plné půllitry a zatímco Honza svůj půllitr suverénně zuby překlopil do úst, přiblblý nováček nestihl vypít ani polovinu půllitru a rozhořčen porážkou po Honzovi to rozpité pivo hodil.

To samozřejmě byla urážka nejhoršího ranku a já hned vyskočil, že dotyčného vyvlečeme chatrným plotem ven z restaurace a mezi křovinami mu rozbijeme hubu. A mladí cikáni vlítli mezi nás, protože se báli incidentu.

Vojsko ovšem pravilo "Jirko, nech to bejt" my si to s ním vyřídíme sami. A také ano, jak jsem se ráno dozvěděl, ho, namol opilého nováčka odnesli na matraci na WS, kde ho vyklopili a následně všichni pokropili. A jeden ho prý ještě "poexkrementoval".

A taky jsme, po cestě do kasáren řvali jak dobytci a druhý den na nás za to vyšší velitelé řvali jak dobytci, protože jsme z hospody do kasáren táhli vojenským sídlištěm.

A nyní se ptáte, jakouže má tato ptákovina souvislost s teroristickými útoky, letos hlavně v UK. Jasnou a jednoduchou. My, asi 40 vojáků, jsme byli vytrženi ze svého přirozeného prostředí a posazeni někam, kde jsme být nechtěli.

Někam, kde nám to, z mnoha a mnoha důvodů, nevyhovovalo. Vždyť také počet sebevražd byl na vojně podstatně větší, než v civilu. A přesně to je základ všech islámských atentátů v Západní Evropě.

Prostě, imigranti se v té zemi necítí doma. I když mají občanství té země, tak se s ní mnozí, samozřejmě ne všichni, nesžili. A hlavně. Nejsou v první řadě Brity, Francouzi či Němci nebo Belgičané. Jsou muslimové.

A kruh se uzavírá. Muslim, i když je o něj pečováno třeba v mešitách, tak se nemůže v západní společnosti cítit dobře, protože ta zásady islámu prostě většinou nerespektuje. Proto frustrace a proto atentáty.

Prostě situace obdobná vojákům ZVS, kteří jsou tak odtrženi a svých zvyklostí a tradic a musí se přizpůsobovat vojenským manýrům.

A pro zpestření dne:

Krásná fota pro Zoru, má mě ve svém průzoru

http://jirihermanek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=607464Minulý týden byl bohatý jak na mízu stromů, tak i na květy pampelišek. A auto zaparkované pod stromy pouštějícími mízu a blízko odkvétajících pampelišek, vypadá pak jako lynčovaný černoch, politý dehtem a vyválený v peří...