Socialismus nebyl jen procházkou růžovým sadem, pane Němče

Náš skvělý a léta již zesnulý profesor češtiny Werner nám, studentům průmyslovky, vyprávěl o Komenského růžových brýlích mámení a zdá se, že je zde dnes máme ještě daleko více. Ovšem v elektronické podobě. Pan stínový ministr Němec si v článku Články, blogy, blogeři a psychopaté. Stěžuje na mnohé a mnohé z minulosti také chválí. Neříkám, že říká 100% nepravdu, na druhé straně ale nic není černobílé.

Je to podobně jako s Havlem a Klausem. Je zde celá řada lidí, kteří by Havla ocenili sto body proti nula bodům pro Klause a někteří, kteří to vidí zcela naopak. A jen nemnozí dokáží ocenit nepopiratelné zásluhy obou a vidět též jejich stinné stránky.

Pan ministr hovoří o statisících státních bytů a nemá tak úplně nepravdu. Ale zase je třeba vidět to tak, že na státní byt neměl nárok jen tak někdo a pokud to budu karikovat podle domu, kde jsme jednu chvíli bydleli „hluchoněmá rodina s pěti dětmi“. Ale i naše kamarádka, matka samoživitelka, dostala po chvíli nový státní byt.

O to, zda za novomanželskou půjčku bylo lze zařídit celý dům kvalitním nábytkem z plného dřeva pochybuji, ale ty půjčky byly. Něco se za ně dalo koupit a především, na každé dítě se něco odepisovalo. Nevím už kolik přesně, myslím ale, že tři tisíce Kčs.

Diskutovat o tom, co bylo lepší, zda socialismus nebo kapitalismus nemá valného smyslu. V každém systému najdeme spoustu kladů a spoustu nešvarů. Udělat objektivní srovnání je těžké a to zvláště proto, že každý má jiné životní cíle, jiné potřeby a tyto cíle a potřeby se mění s věkem. Mladý kritik socialismu na něj může ve stáří nostalgicky vzpomínat.

Každé srovnání kulhá, ale já se o jedno pokusím. Pokud budu chtít dojet z Prahy do Ostravy, mohu v zásadě zvolit vlak, jako analogii socialismu nebo auto jako analogii kapitalismu. Vlak nás poměrně rychle a pohodlně, za rozumnou cenu, doveze až do cíle, naprosto stejně, jako dovezl socialismus milióny lidí až do smrti.

Nebo zvolíme auto. Již při jeho výběru jsme individualisté. Můžeme koupit nové slabé nebo staré silné auto. A zvláště zdatní nebo bezohlední jedinci se pak zmohou na nové silné auto, které stojí podstatně víc než nový byt v Ostravě.

A na té kapitalistické „dálnici života“ se každý může chovat dle svého naturelu. Jeden, se slabým vozem a slabými schopnostmi se jen tak plouhá pravým pruhem a často musí ten svůj vůz i odstavit. Dojde mu benzin, tedy přijde na něj exekuce nebo něco podobného, co ho načas nebo natrvalo odstaví. To se mu v socialistiském vlaku prostě stát nemohlo.

A teď řeknu něco, co mnohým vzpění krev. Ať jakkoli nenáviděný, byl Gustáv Husák chytrý a vzdělaný člověk, kdysi zavedený bratislavský právník. A ten, poté co se v dubnu 1969 dostal k moci, pronesl historickou větu, platnou dodnes: „Naši občané by rádi pracovali jako za socialismu a žili jako za kapitalismu“.

A o tom je můj příměr s vlakem a dálnicí. Na kapitalistické dálnici prostě nemůžeme jet tak pohodlně a bezpečně jako v socialistickém vlaku, ale použití auta nám skýtá tisíckrát větší možnosti v době výběru času, trasy, zastávek a podobně. Stejně jako v životě.