Skutekně žijeme o tolik lépe než za socialismu?

Dříve, než mi začnete nadávat do „ruďochů“, „estébáků“, „starých struktur“ či „komárů!, kteří měli být po roce 1989 bezbolestně utraceni, vysvětlím ten „překlep“ v nadpisu. Jedná se prastarý vtip, znám ho od své druhé ženy. Zrovna včera jsme spolu obsáhle řešili naši dceru, která už drahnou chvíli není teenagerem a docela nám to dává znát. Takže, mladá krásná filmová hvězdička má svoji první tiskovou konferenci, na které novinářům říká: „Pánové, já jsem opravdu začínala od píky“ a novináři se s ironií v hlase ptají „skutekně, skutekně?“.

A teď očekávám, že mi budou nadávat dvě sorty čtenářů, vlastně tři. Jednak ti, co vtip nepochopili, pak ti, co ho pochopili a samozřejmě i ti, co nadávají stále.

Je to taková, lety ustálená squadra. A na výskyt kteréhokoli z nich v diskuzi pod mým článkem bych vypsal kurz určitě ještě horší než na vítězství na Orpfee des Blins.

Ale dosti jinotajů, slabší jedinci by to nemuseli pochopit. Já se dnes začetl do článku pana Luďka Niedermayera Nudná automobilová fakta….. a musím říci, že pro něj mám též nějaká fakta.

Minulý týden jsme zaslechl v rádiu, že německý autoklub ADAC testoval, jak odpovídá skutečná spotřeba automobilů té tabulkové, kterou udávají výrobci. Tak u hybridů se skutečná spotřeba liší asi o 80%, u diesel asi o 15% a u zážehových, tedy benzinových motorů asi o 10%.

Takovým způsobem je to zlepšení u hybridů stejně imaginární jako zlepšení života nyní oproti socialismu. Zajisté, můžeme cestovat, okřikováni jsme v podstatě stejně a něco je o hodně levnější a něco zase o hodně dražší.

Diskutér k témuž článku, pan Hnyk píše, kromě stížnosti, že k fabrikám již nejezdí autobusy toto:

„Jako dělník ve fabrice jsem si za komunistů za čtyři roky ušetřil na Š 120.Dneska si jako dělník za 4 roky na Fabii neušetřím, protože tenkrát se mně po celou dobu NEZVEDLY ceny základních potřeb (potraviny, voda, elektřina, doktor a léky).

Ukažte mně v dnešní době, které 4 roky se tyto komodity nezvedaly.A to nepočítám, že musím šetřit na to, když přijdu o zaměstnání a musím mít nějakou rezervu na přežití, což jsem za komunistů nepotřeboval. „

Což, jako pamětník musím potvrdit. Za „socíku“ jsem si pořídil čtyři auta, přičemž to první bylo z peněz za vykoupený RD a všechna byla nová. Ušetřil jsme na ně asi o trochu rychleji než pak Hnyk. A od roku1989 jen samé ojetiny. Kromě služební dodávky na leasing.

Ono není divu, čisté nájemné jsem měl 2.400 Kč ročně a vytápění mě stálo další asi 2.500,- Kč ročně. Jednou u nás byli tři Francouzi, které jsem po ČSSR provázel a vnutili se k nám a těm jsem, když obdivovali náš byt, řekl, že za jedno video (1984) bych v tom bytě bydlel deset let.

Jistě, ty cenové relace byly zcela zkreslené, dnes v tom samém bytě platí druhý muž mé první ženy stonásobné (a to bez jakéhokoli přehánění) měsíční nájemné.

Prostě, jak už jsem napsal, mnohé se zlevnilo a velmi mnohé také podražilo. Práce dřív byla, i pro „slavné odpůrce režimu“ víceméně povinná, dnes by tu „povinnost“ velmi mnohý uvítal a šel třeba i na podřadnou práci, jen kdyby byla.

Všude chleba o dvou kůrkách a nikde žádný zázrak. A pokud chce někdo žvanit o „útlaku ze strany StB“, za totáče, tak ať si prosím nejprve zjistí, kolika procent se ten „útlak“ týkal. Jedno procento z 15 milionů je 150.000, takže se týkal jednoho procenta z jednoho procenta.

Asi 1.500 +- 20% lidí. A to si ještě myslím,, že většina z nich nebyla ani tak „utlačována“ jako můj bratranec Pavel Roubal, kterého každý den doprovázela do práce Volha StB (jel za autobusem), vícekrát byl opakovaně zadržen a jednou strávil dva měsíce ve vazbě.

Tak to já vidím a jsem zvědav, jak to viděli ti ostatní. Už se těším, jak to budou „nejlépe vidět“. Ti kteří v té době ještě tahali kačera. A dodávám, že „vícekrát opakovaně zadržen“ znamená, že byl zadržen na zákonných 48 hodin, pak zákonně propuštěn a za nejbližším rohem zase zadržen.

Tak takových lidí byly zcela určitě jen pouhá stovky a skoro nikdy k nim nepatřila smetánka Charty, která si jen po hospodách užívala peněz ze Západu. O mrtvých jen dobře, ale citovat je snad lze. Ale z piety k Pavlu Landovskému to neudělám.

A dovolím si doplnit toto. Byt o kterém píši je byt v Hradešínské ulici blízko bytu pana Lipského a dříve i Horníčka. Tři krásné pokoje na Jih, hala, velká kuchyň s přístavkem a kamrlíkem pro služku. Tehdy (1980) byly tato vila v soukromém vlastnictví a to nájemné bylo dokonce pod 200,- Kčs. Prostě to tak bylo. Nevím, proč bych si vymýšlel.