Sestřel letu MH17: A co bude dál?

Zdánlivě zcela bez souvislostí napíši, že jméno herce Leonarda di Capria jsem četl poprvé v jiné souvislosti než byl jeho pozdější hit Titanik. Načapali ho totiž s Demi Moore. Správně by se samozřejmě mělo říci,

že Demi Moore načapali s ním, protože on byl svobodný a neměl žádné závazky. Ale pro Demi Moore to znamenalo konec pěkného manžesltví s Bruce Willisem, ze kterého mají tři krásné dcery.

Řeknete, že nějaký zálet je něco zcela jiného než smrt asi 300 lidí. To samozřejmě je. Smrt se odčinit nedá, zatímco na záletné choutky partnera se zapomonout snad dá. Ale ne každý to dokáže, jako Demi Moore a Bruce Willis.

Ti se na společných fotkách s dětmi tváří jako skvělá kompletní rodina, i když skutečnou rodinou už dávno nejsou. Dokázali prostě překonat hořkost z rozchodu. V mnohých ale zůstane hořkost a nenávist až do trpkého konce.

A podobné to je s tím sestřelem. Je to skoro již rok a půl od onoho tragického dne a většina lidí se stále tváří, jakoby se o té tragedii dozvěděli teprve včera a přitom ta informace má přesně tu samou hodnotu jako první den. Příčinou byla raketa BUK z palebných pozic separatistů.

Je mi až trapné stále opakovat, co vše pro tuto variantu mluví. A je toho dost, skoro 100%. A vše nasvědčuej tomu, že šlo o nešťastnou náhodu, při které prostě a jednoduše přišlo o život větší množství civilistů.

Ti ale přichází v ozbrojených konfliktech o život neustále. Každý den. Desítky a možná i stovky ciivlistů padají každý za oběť vojenským akcím tu i onde. Dříve na Ukrajině, nyní hlavně v Sýrii, Iráku, Kurdové, Afghánci a podobně.

Ti nás ale nezajímají, stejně jako nás nezajímá nějakých osm mrtvých za víkend. To je jen bezejmenná masa lidí. Ale, pokud Luboš Mareš rozstřelí své Ferrari nebo Trpišovský předvede nějaký svůj kousek, tak je to pro bulvár atraktivní sousto.

Chováme se prostě bulvárně, pomlouvačně a mstivě. Využíváme neštěstí druhých ke své vlastní ideologické propagandě. Rusáci jsou špatní, protože vyrobili protiletadlový systém BUK. A už zde máme jeden pěkně velký klacek, abychom je tloukli.

Ale Ukrajinci, to jsou hodní a zlatí hoši. Ti nikdy nic špatného neudělali a nic nezanedbali. Účelově potlačujeme zprávy, účelově potlačujeme argumenty. Tak nějak zcela zapadla zpráva, že Ukrajinská armáda ztratila jeden BUK do rukou separatistů.

Vycvičeného personálu se určitě i mezi separatisty našlo dost a dost a BUK se proto stal funkčním a smrtelně nebezpečným. Na to ovšem hodily ukrajinské úřady pozici mrtvého brouka a dál posílaly civilní letadla do smrtící pasti.

Ani nechci domyslet, co všechno měli "za lubem". Třeba krýt útočící bombardéry SU-25 ve stínu dopravního letadla. A nebo třeba ani to ne a šlo o běžný lidský šlendrián, o zanedbání povinností, ke kterému se nikdo nechce přiznat.

A neštěstím pro celou situaci je to, že naprosto nikdo nechce s pravdou ven. Prostě smrt asi 300 civilistů je tak hroznou vinou, že se k ní nikdo nechce postavit čelem:

• Separatisté nechtějí přiznat vinu a kroutí se jak žížaly. Nemají odvahu postavit se a říci: "Ano, jsme v boji (nyní spíš "byli jsme v boji") a v zápalu boje jsme stříleli na vše, co mělo křídla, protože jsme si mysleli, že to je nepřátelské letadlo.
  Je nám to nesmírně líto, ale odčinit to nedokážeme. Proto prosíme všechny pozůstalé o dopuštění a duším mrtvých přejeme věčný klid.
  Ne, to nedokáží, k tomu nemají odvahu.
   
• Ukrajinská vláda a aerolinky. Ti také samozřejmě nemají čisté svědomí a také se, podobně, jako ti separatisté, kroutí jak mohou a nepřiznají ani drtek viny, i když jejich podíl na té tragédii je nemalý, ba možná dokonce zásadní.
  Pokud někde probíhají nějaké boje a bojuje se pouze klasickými zbraněmi. Nanejvýš tak děly a tanky. Pak snad mohu říci, ano přelet bojiště ve výšce nad 10.000 m je bezpečný. Tam ty zbraně nedostřelí.
  Ale, pokud mohu tušit (a ukrajinská vojenská rozvědka to tušit musela nebo to je jen parta nesvéprávných kašparů), že bojující strany mají výkonný protiletadlový systém BUK, tak bych měl i ta letadla, která jsou již ve vzduchu odklonit a žádná další tam nepouštět.

A dokud oba spolupachatelé té tragédie nenajdou dost cti, aby svůj díly viny přiznali, pak se ta tragédie bud ještě po letech vracet a vracet se stále novými, ale vlastně stále stejnými dohady a obviněními.

A to chcete?