S každým pivečkem o krůček blíž smrti

Předesílám, že v žádném případě nejsem "blbý abstinent" podle Jaroslava Haška a že moje průměrná spotřeba piva je okolo "tří kousků" denně. Určitě není nižší a velmi pravděpodobně bude o něco vyšší.

O tom ale hovořit nechci, pivo pije většina z nás. Chci hovořit o zbytečné smrti za volantem auta, která může potkat každého z nás. Asi před čtyřiceti lety jsem v televizi viděl poměrně velmi podrobný rozbor smrtelné nehody řidiče Trabantu. Znalec vysvětloval časový průběh nehody a na plánku ukazoval, kolik času ještě řidič, který nesprávně předjížděl,  měl. Mohl se ještě klidně před autobus zařadit. Ovšem, on zpanikařil, začal brzdit a před smrtí pod koly protijedoucího náklaďáku už ho nic nezachránilo.

Plyne z toho velmi jednoduché a bohužel ne zcela známé poučení. Často se totiž s autem vejdeme i tam, kam si myslíme, že už to nejde. Na naprosté většině standardně širokých silnic se vedle sebe tři osobáky vejdou a velmi často se vejde i kamión a dav osobáky. Dvakrát jsem s vozem Wartburg takovou situaci vybudoval a dvakrát jsme mohli být v černé kronice. Jednou v té československé a jednou v té jugoslávské.

V takovém okamžiku je však třeba zachovat chladnou hlavu, přitisknout se pravým bokem k předjížděnému kamiónu a doufat, že protijedoucí řidič není mamlas a uhne se. A pokud to neplatí, tak pak je obvykle pomníček na silnici. Pomníček takový, který bude možná mít řidič Renaultu, který na silnici č. 7 (v televizi chybně říkali R7, ale tam by neměla být auta v protisměru), který svůj vůz strhl před protijedoucími předjíždějícími vozy.

Neznám tu nehodu, nebyl jsme u toho a neznám ani spis. A jen očitý svědek a možná znalec z oboru dopravy by mohli říci, jak ta nehoda ve skutečnosti probíhala. Zda tam někde nebylo dost místa na to, aby se, i přes pirátský způsob jízdy řidičů Nissanů, všechny tři vozy, tak nějak srovnaly a zda bylo opravdu nutné, aby zemřel člověk. Zda nestačilo, aby si ta auta urazila zrcátka a odřela boky. Ostatně, podobné pochybnosti mám i o reakcích řidičky, kterou odsouzený Luboš Lacina „vytlačil“ z dálnice.

Ale o tom bychom se mohli hádat do nekonečna. Ale pravdou je, že v takovýchto a podobných situacích potřebujeme 110% koncentrace: A koncectraci, tu nám alkohol nedá a nedá nám ani rychlé reakce. Pokud já dostanu od prezidenta imunitu, tak jsem ochoten, s policejním doprovodem na sedadle spolujezdce, dojet po pěti Plzních z centra Prahy až domů na předměstí a nezpůsobit přitom nehodu. Ale vůbec si nejsem jist, zda bych po jednom pivu reagoval přiměřeně rychle a správně při nějaké kritické situaci na neznámé silnici. A nedej Bože, aby k tomu ještě třeba byla mlha a náledí. Takže proto jsme pro nulovou toleranci