Rusko, v mých myšlenkách, vytlačilo USA

Původně jsem chtěl článek nazvat Chcete žít s tlustou, hloupou, ošklivou a panovačnou ženskou? S tím, ta ženská je jakousi alegorií socialismu, protože, na druhou stranu je dobrá v posteli, dobře a vaří a hezky se stará o děti.

A podobně jsme na tom byli za socialismu. Nikdo nemůže říci, že jsme třeba hladověli, neměli kde bydlet, většině z nás bylo odpíráno vzdělání a podobně. Pouze náš život byl příšerně nesvobodný, příšerně svázaný komunistickou ideologií.

A tehdy, v mých myšlenkách žáka, studenta, absolventa i inženýra byly Spojené státy vždy tím jakýmsi majákem nejen svobody, ale také určitého blahobytu až přepychu. Často až neúměrného. Tak jsme to cítili a byly k tomu dvě základní příčiny.

Tou hlavní příčinou, samozřejmě, bylo, že USA takovými skutečně byly a tou druhou pak to, že jsme o dění v USA neměli dostatek informací a proto jsme si je idealizovali. Čas však oponou trhl a my dnes máme tolik informací, až je nám to málem líto.

Líto, že jsme ztratili své iluze, líto, že to již není tak, jak to bývalo, líto, že se Amerika mění. A mění se rapidně. Místo jakési pochodně svobody se i z USA pomalu stává nejen zem socialistických regulací, ale také zem politické korektnosti a jiných nesmyslů.

Film z roku 2003 s Anthony Hopkinsem Lidská skvrna to ukázal velice názorně. Vysokoškolský profesor, který sám zatajil svůj černošský původ, je barevnými flákači, kteří nechodí na přednášky, obviněn z rasismu a vyhozen z univerzity.

Je to stejný jev, který vidíme v Německu. Němci mají špatné svědomí z Holocaustu a Američané, tedy alespoň někteří politici, zase z otrokářské éry. A v obou státech, v obou národech je jakási latentní snaha tyto křivdy minulosti odčinit.

A tak na jedné straně oceánu dochází k pozitivní diskriminaci černochů, nyní alibisticky nazývaných "Afroameričané" a na druhé straně zase Německo, ale i další státy odmítají přistupovat k imigrantům korektně, tedy jako ke svým vlastním občanům.

Své vlastní občany pronásledují a trestají, zatímco podobné přestupky imigrantů úmyslně a důmyslně skrývají. A jako třešinka na dortu přichází homosexualismus, tedy vynášení jedné sexuální orientace nad tu normální, běžnou a standardní.

V tom jsou oba břehy Atlantického oceánu zajedno, v tom si notují, toto podporují a toto cpou svým obyvatelům do krku jako husám šišky. Naposled to bylo vidět v Itálii, kde přes značný odpor naprosté většiny obyvatelstva ty homosvazky stejně nakonec projdou.

A tak, mnoho z nás, já tedy určitě, shlíží k Rusku jako k zemi, která si zachovala zdravý rozum. Která je sice chudá a ve které bych žít nechtěl, ale která je jakýmsi majákem, jakýmsi ostrůvkem normality v dnešním poblázněném světě.

A samozřejmě, že Rusko je také jadernou velmocí a podle toho se také chová, ba dokonce musí se tak chovat. A z posledních pěti let máme máme dva příklady. Sýrii a Ukrajinu. Sýrie je od nás přece jen trochu dál a nikdy jsme z ní žádné přímé přenosy z "Damašského Majdanu" neviděli.

Ba dokonce, v době kdy syrská krize vypukla nebyl Majdan žádným pojmem, ale podle mého názoru tam jistá spojitost je. A ta se jmenuje USA, které, z nějakých mě neznámých důvodů, pojaly plán destabilizovat některé blízkovýchodní či středovýchodní země.

Jmenovalo se to "Arabské jaro". Užitek to nepřineslo žádný, jenom smrt a utrpení mnoha tisíc lidí. A teď se v Sýrii bojuje poslední bitva tohoto Arabského jara, bitva nejkrvavější. A na straně legální vlády se do ní zapojilo Rusko.

A v další kapitole to pak byl pokus, a v tomto případě úspěšný, destabilizovat již tak velmi nestabilní ukrajinskou vládu a nahradit ji vládou proamerickou. Jenomže, tady USA dělaly účet bez hostinského. Ten analytik, co to rozpracovával, musel být opravdový amatér.

Takže mu uteklo, že mu v tom zmatku uteče Krym, což se také stalo a že Východ Ukrajiny není žádnou prozápadní oazou. Že tam homosexualismus a další "západní vymoženosti" mají rádi jako osinu v prdeli a Kyjev, že vůbec nemusí.

Takže shrnu. Stejně, jako ten tygr, co mu v pražské ZOO přelezl student do výběhu a on ho zabil jednou ranou tlapy, bránilo Rusko prostě svoje zájmy. Velmoc nemůže stále couvat, stále ustupovat. Velmoc je od toho velmocí, aby měla své postavení, své teritorium.

Tak a teď mi můžete začít nadávat.