Rusko a moje polemika s panem L. Nádvorníkem…

Než začnu, chci zdůraznit, že tvrzení, že jsem byl nebo jsem komunistou, je 100% lež vycucaná z prstu. O všem jsem ochoten ZDE DISKUTOVAT, ale o tomto v žádném případě. A nyní k věci. Pan Nádvorník napsal srdceryvný článek o Rusku a Rusech Fascinující - ani dvacet, ani padesát let nám nestačilo! a odvolává se přitom na smutnou kapitolu našich dějin, okupaci Československa „spřátelenými“ armádami v roce 1968.

Já ten vojenský přepad považuji spíše za „policejní zásah v neklidné provincii podobně, jako Řím zasahoval třeba v Germánii, v Gálii nebo v Judeji. Naše samostatnost totiž byla pouze formální a ti, kdo Srpen 1968 zavinili, byli sami strůjci této závislosti na SSSR.

Jistěže ano. Protože to všichni byli komunisté a věršina z nich ten rok 1945 a 1948 aktivně prožila. Spolupůsobili k tomu, aby tato závislost na Moskvě vznikla. To, že jim pak „prdlo v bedně“ a na názory svých šéfů v Moskvě nehleděli, je pro Dubčeka a spol. tím nejhorším vysvědčením.

On a jeho komunističtí společníci, včetně později glorifikovaného Františka Kriegla, ti všichni, ruku v ruce, svojí naivitou a hloupostí, ten zásah vyvolali. A poté plakali jako želvy, či spíše jako malí kluci, kterým někdo načůral do pískoviště.

Já tvrdím a tvrdit budu, jakkoli z té invaze nejsem šťasten, ale že 99% viny leží právě a jedině na bedrech tzv. „reformních komunistů“. Ti pak byli, po této prosrané bitvě, z KSČ vyházeni a stali se mučedníky národa nebo dokonce vězni (špatného) svědomí.

A nyní tedy konečně k těm Rusům. Pan Nádvorník argumentuje mnohým a má v mnohém pravdu. Ano, sovětský model socialismu nás vrhl o desetiletí zpět a je otázkou, zda jsme vůbec někdy schopni toto zpoždění dohnat. A pravdu má i v mnoha jiných věcech. Jen z nich vyvozuje nesprávné závěry.

Celkový účet sovětské okupace nebyly jen desítky mrtvých, ale bylo jich přes stovku. A má to tedy snad znamenat, že „do smrti smrťoucí“ na Rusko příznivě nepohlédneme? A co naši bratři v EU Němci? Kolik ti nám popravili lidí? Jenom obětí romského holocaustu bylo víc. O Lidicích a Heydrichiádě vůbec nemluvím.

Nacisté si popelem v brněnských Kounicových kolejích popravených českých vlastenců, a byly jich, pouze odtamtud stovky, hnojili své zahrádky. A já si nemyslím, že by kdy během okupace 1968-1990 sovětská vojska nějakého čs. občana popravila.

A oběti střelby z roku 1969 v Brně padly kulkami československých „lidových“ milicionářů, nikoli sovětskými zbraněmi. Ale slyšel jsem historky, nevím, zda jsou pravdivé, že sovětští důstojníci na místě popravili několik svých vojáků. Utužili tím kázeň.

A ještě poslední věc. Představte si, že by Gustáv Husák zařídil, aby se okresy vinařské části Čech staly slovenskými. Tehdy by proti tomu nikdo nemohl nic dělat, ale co bychom po rozdělení státu dělali my? A přesně to udělal před šedesáti lety Rusům starý ukrajinský politruk N. S. Chruščov s Krymem.

Jan Ámos Komenský kdysi prohlásil "Veškeré kvaltování jen pro hovada dobré jest". A já si myslím, že i veškerá jednostrannost v myšlení neznačí nic dobrého a že tzv. "zásadovost" není v mnoha případech ničím jiným než omezeností v myšlení a neschopností zapomenout staré křivdy.

A pro vztahy k Rusku, i když žádným rusofilem nejsem, to platí dvojnásob.