Rozhodí pár zpovykaných herců celé Národní divadlo?

Upozorňuji, že moje znalost faktů je jen obecná, konkrétní věci jsem ani nečetl a ani neslyšel, protože jsem sloužil. A bylo vedro, měl jsem asi sedm příjezdů a v jednu chvíli to vypadalo tak, že mi chybí nějaká hotovost, naštěstí to byla jen početní chyba při vyúčtování tržby. Takže až v pátek, kdy jsem měl volno jsem si mohl vyposlechnout to mediální blbnutí o odvolání ředitele ND (a jeho reinstalování do funkce) a jednoznačně dávám zapravdu Jiřímu Rusnokovi, že to není nic jiného než další výron aktivity mediální fronty, která, a to dodává, je tak frustrovaná z volební porážky „Karla“, že neví co dělá.

Přesně jako ten námořník po třech měsících na pustém ostrově s čtyřmi dospělými ženami. Ten jedné z matek začne říkat této a máte uhádnout proč? Je to jednoduché, on už je z toho souložení tak zpitomělý, že neví, co mluví. Ale tady to bude spíš trauma z té porážky a samozřejmě také příšerné vedro.

Miroslav Donutil mě ve svých mladších letech nikdy moc nezaujal. Nepatřil k typům charismatických herců jako Jan Tříska, Jiří Bartoška nebo Jaromír Hanzlík, kteří vždy obsazovali hlavní role.

Chodil jsem v osmnácti s jednou, jmenovala se Magda a kromě Krtečka s kalhotkami (studovala mateřinku) milovala hlavně Jana Třísku, kterému by okamžitě skočila bez kalhotek do náručí. Byl pro ni v ideálním věku (30) a v posteli určitě lepší než já, neopeřený dravec.

Miroslava Donutila jsem v té době nikdy jako sólistu nezaznamenal. Až posléze jsem si uvědomil, že to byl onen „otloukánek“ na kterého strýc Pepin v Postřižinách (krásná role Jaromíra Hanzlíka) vždy nastražil nějakou tu kulišárnu.

Asi nechtěně, ale kočí od koní Donutil to vždy příšerně schytal. Až pak najednou přišel Tankový prapor. Pan Donutil se pěkně vyblbnul na jedoucím tanku a začal být obecně známý. Myslím, že i ta kadence samopalu „ratatatatata“ je z jeho úst. A najednou, ani nevím jak, je Miroslava Donutila celá televize. V létě, v zimě, na podzim.

Nemám šanci to vše spočítat a také to není mým úkolem. Ale naprosto pravidelně, v pátek až v neděli, když zapnu ČT1 bednu, vykoukne na mě MD. Opravdu by stálo statisticky vyhodnotit, kolik z tohoto „Prime Time“ Mirek Donutil zabírá a já si troufnu tvrdit, že to je ze všech dramatických umělců nejvíce.

A kromě toho je narozen, pokud vím, v únoru1951 a tudíž nyní mu je 62+6, přičemž zákonný nárok na důchod mu vznikne, myslím, v 62+8, což je opravdu za pár. A o odchodu z ND se již delší dobu také zmiňoval a za zmínku by také stála kalkulace výnosů jedné televizní estrády k počtu představení, které je nutno pro ten samý finanční výnos odehrát.

Prostě odchod pana Miroslava Donutila do důchodu mě nijak nedojímá a myslím si, že dobře vedené divadlo tento, uprostřed divadelních prázdnin oznámený odchod, nemůže nijak rozhodit. Nedokáži si představit tak nekompetentní vedení, které by to rozhodilo.

V podstatě se nedá říci nic jiného, než že tato „minivzpoura“ pánů Donutila, Krajča, Prachaře a dalších není nic jiného než televizní krize naruby. Při televizní krizi 200/2001 se skupinka politických agitátorů pod nejapnou záminkou obrany svobody slova zabarikádovala ve Velíně ČT.

A nyní? Stejné či velmi podobné politické požadavky jsou jinou skupinkou výše jmenovaných politických agitátorů protlačovány opačným způsobem. Nikoli okupací divadla, ale vylidněním Národního divadla.

Já pochybuji o tom, že se jim to povede. Národní divadlo je velmi prestižní scéna a silně pochybuji o tom, že nebude možné najít odpovídající nebo dokonce ještě lepší herecké náhrady. Jistě, ne s tak proslulými jmény, ale ta jména se přesně na jevišti ND dají získat.