Raději pravdivý než živý?

Pravdivý v tom slova smyslu, že "já mám pravdu" a ten druhý "pravdu nemá. A na silnicích se bohužel tento přístup projevuje více než často a nestojí nás pouze peníze. Ostatně, každá bouračka, pokud při ní nedojde ke zranění, zvyšuje přece HDP.

Jel jsem jednou služební Felicií odněkud od Teplic a dole na křižovatce Kbelské a Kolbenovy ulice stála v levém pruhu fronta asi osmi osobních aut.Ale v pravém pruhu stála pouze cisterna. Moje úvaha byla jednoduchá. Cisterna může být prázdná a mít tím pádem pěkný „odšťuch“, takže jsem se zařadil za ní. Profesionál v kokpitu cisterny nezaváhal a než se loudaví amatéři levém pruhu rozjeli, měli jsme krásný, několikametrový náskok.

Pohledem do zrcátka jsme se ubezpečil, že auta v levém pruhu vidím a šup, hezky do levého pruhu. Byl jsem tím pádem jednička v průjezdu křižovatkou a to se mi líbilo. Můžete namítnout, že měnit pruh uprostřed křižovatky se nemá a já Vám přisvědčím, že ano, že máte pravdu a že kdyby mě viděl policajt, tak mu rád těch pár stovek pokuty zaplatím nebo, ještě lépe nechám se pokárat a vyřešit vše domluvou. Za vše v životě se platí a za dopravní přestupky až dvojnásobně nebo dokonce trojnásobně. Pokutou, škodami na vozidle nebo dokonce škodami na zdraví.

„Poškozený řidič“, kterého jsem tímto poškodil či ponížil, neznám přesně jeho hnutí mysli, se ale nechtěl nechat jen tak lehce dát. Jakmile se fronta vozidel zastavila, tak jsem v zrcátku viděl, jak se mu otvírají levé dveře. Rychle jsem centrálem zamknul všechny dveře a k údivu mírumilovného Inda, který seděl vedle mě, začal ten člověk pokusem urazit mi zrcátko a pokračoval dalším pokusem o rozbití čelního skla. Nic z toho se mu nepovedlo a tak zalezl zpět do vozu a úporně mě sledoval.

Už jsem si myslel, že budu muset zajet před firmu, nechat auto zamčené a zavolat mobilem ochranku z vrátnice, ale nakonec se mě pokusil tak amatérsky vyškolit, že ho ostatní řidiči vytroubili, aby nezacláněl. A když jsem o tom přemýšlel, tak mi došlo, že jsem asi porušil „klovací pořádek“, protože já měl Felícii s mimopražskou značkou (Praha východ) a on nějakého umrněného Fordíka s pražskou značkou. Ano, i to může řidiče přimět vidět rudě.

A proč zmiňuji tuto banalitu při které nebezpečí pro pasažéry bylo nula a pro auta tak nanejvýš v rozsahu nebouraného blatníku? Protože takovéto chování je pro mnoho řidičů mužského pohlaví typické. Sám sebe nechci vyviňovat, samozřejmě jsem se nechoval jako Mirek Dušín z volantem, ale takovéto hysterické reakce mohou být při vyšších rychlostech nebezpečné. Asi tušíte, kam mířím, ale já tam nezamířím. Mně naprosto stačí, že to víte.

A teď k věci. Uveřejnil jsme včera článek o „strhávání volantu“. Samozřejmě jsem měl na mysli ony dva známé incidenty. Jeden tragický, druhý spíše tragikomický. A reakce na to, který si každý může přečíst zde jsou naprosto zarážející ba až nepochopitelné. Na moji, dobře míněnou připomínku, že i s volantem automobilu je třeba zacházet citlivě a v případě krizové situace prostě hledat nejlepší cestu k vyhnutí se protijedoucímu vozu převážná většina diskutérů prohlásila, že to nejde. Zde je ten poslední ze včerejšího večera:

________________________________________________________________________________________

Řeknu k tomu chytrolínství,

• 27.05.2011 22:38 Yesname

_________________________________________________________________________________________

Proboha, vždyť já nechci, aby necvičení amatérští řidiči dělali proti sobě nějaké cvičné nálety. Já jen říkám, že každý by se měl pokusit být na takovouto situaci (předjíždějící auto v protisměru) připraven. Jakoby si všichni diskutéři řekli: Raději zhyneme v pravdě, že to nezvládneme, než abychom připustili, že je možné pokusit se zachránit si život. Dává Vám to smysl? Mně tedy ne.