„Protiromský a protievropský“ Marián Kotleba?

Úvodem je třeba říci, že „Vlasy samou loknu měla a na nic víc nemyslela, jé, jé, jé Jé----Nesuší si vlasy fénem nýbrž jen tak nad plaménem, jé, jé, jé. Jednou vlasy sežehla si, jé jé jé, tím pádem je konec krásy jé, jé, jé….“Ptáte se, jakou souvislost má tento, minimálně padesát let starý a v té době velmi populární popěvek Jiřího Suchého s romským problémem? Z jedné strany žádný a z druhé strany stoprocentní.

V době, kdy tato píseň, tuším s názvem Marnivá sestřenice, vznikala, žádný „romský problém“ neexistoval. Problém s tzv. socialismem jsme měli my všichni, cikán, necikán.

Slovo Rom tehdy ještě nebylo vynalezeno a pokud cikání měli nějaké extrabuřty, tak proto, že měli více dětí. Makat musel každý, bez ohledu na etnický původ a kdo nemakal, poseděl si v chládku.

V roce 1970  jsem spáchal takovou malou studentskou výtržnost, Ve 21:55 jsem se s hajzlbábou v podchodu na Václavském náměstí přel o právo ještě se vyčůrat, které vždy patřilo k základním lidským právům a stal jsem se tak, ještě před Chartou, jedním z předních bojovníků za tato práva.

A na služebně VB v Krakovské ulici byl ještě jeden přestupce pořádku, kterého vyslýchali ještě přede mnou. Ten měl nakročeno do „krimu“, tedy do vězení. Paragraf o příživnictví Sbalili ho na Masarykově nádraží, tehdy Praha Střed.

Chasník byl bílý, cikánovi se podobal jen stěží, ale pokud „vébáci“, tedy tehdejší policisté zjistili, že se delší doby vyhýbal poctivé práci, šel do vazby a velmi rychle též do výkonu trestu.

Angličané říkají: „You can't have your cake and eat it too“ což neuměle překládám jak „Nelze koláč míti a současně ho snísti“. A tak také nelze demokracii míti a nedemokraticky posílat někoho do basy, protože nepracuje.

Prostě cikáni, přejmenovaní na Romy jako vůbec první pochopili výhody tohoto systému a možnosti, které jim skýtá a tím současně vytvořili problém, který je v demokratických podmínkách neřešitelný a poprat se s ním dokázala pouze totalita.

Nevím, jak „protievropský“ je pán Kotleta, ale věřím, že Pán Béreš je 110% „proevropský“. Můj postoj k EU je opravdu velmi rozporuplný. Na jednu stranu uznávám, že rozdrobená Evropa je v současném světě bez velkých šancí a že ekonomická integrace je prospěšná ba nutná.

Na druhou stranu se ale domnívám, že proevropští federalističtí snílkové se shlédli ve federativním uspořádání USA, které prostě v Evropě nelze dosáhnout. USA jsou, až na malé detaily zcela jednolitou zemí s jedním jazykem a homogenizovaným obyvatelstvem.

Všichni ti přistěhovalci, kteří v newyorském přístavu prošli přes dnes již legendární „Check Point Don Vito Corleone“ se v „Melting Pot“ stali Američany a tvoří víceméně jednotný národ.

A co vidíme v Evropě? Cítí se někdo být Evropanem? Jistě, v Evropě žijeme všichni, ale kdo z nás se deklaruje jako Evropan? Před pár lety to byl Jiří Paroubek, teď bych podezíral partičku okolo pána Béreše, ale nejsem si tím jist.

A s tím souvisí absolutní deficit demokracie. Zatímco většina Američanů si mohla před pěti lety zvolit za prezidenta míšence keňského marxisty s americkou komunistkou, jejíž jedinou vírou byla nenávist v USA a fungovalo to, my si ani toho Rumpála zvolit nemohli.

I kdyby to regule EU umožňovaly a „prezident EU“ by byl volen lidem, pak nechci vidět tu prezidentskou kampaň s tlumočníky do nějakých pětadvaceti jazyků. Prostě politická integrace, která bohužel stále plíživě pokračuje, je podle mého názoru cestou do pekel.

A jestli EU někdy na něco zajde, tak zajde na nespokojenost s neustálým přesunem dalších a dalších pravomocí do Bruselu.