Přepadli nás v r. 68 Ukrajinci? A jsou naše postoje „proruské“?

Dnes je možné zpochybnit již všechno. Zcela vážně se diskutuje o tom, zda čirou Osvětim neosvobodili Ukrajinci a nikoli Rudá armáda, protože pak je samozřejmé, že „ruská zrůda Putin“ nebyl pozván. A myslím, že s tím, jak lidé umírají a lidská paměť slábne, tak sílí přepisování dějin. Nakonec, ono by to šlo vymyslet i tak, že druhou světovou válku vlastně vyhráli Ukrajinci a 9. května by se mělo slavit v Kyjevě a ne v Moskvě.

To by pak byl nadšený rykot, pokud by prezident Zeman na takovouto pitomost přistoupil. A parta kolem štětináče by z jeho návštěvy Kyjeva řičela radostí a dostávala suché, nepussynkové, orgasmy.

Při troše kreativity by pak šlo našim předkům lehce dokázat, že obce Lidice a Ležáky a dalších asi 300.000 obětí okupace nebyly vlastně oběti nacistického Německa, ale že to spáchala předsunutá jednotka Rudé armády, aby poškodila poválečnou pověst Německa.

A polští pořadatelé by, také, velmi kreativně, mohli, ve spolupráci s německými úřady uspořádat v Osvětimi naučnou výstavu, která by se jmenovala OSVĚTIM – YES; GULAGY – NO.

Na panelech výstavy by pak bylo názorně ukázáno, že zatímco v nacistických vyhlazovacích byla smrt velmi rychlá a svým způsobem, podle básníka Jiřího Wolkera i příjemná „Smrt není zlá, zlé je jen umírání“.

A protože to se ve vyhlazovacích táborech dělo velmi rychle a efektivně, lze říci, že to bylo zařízení velmi humánní, ne nepodobné současným snahám o euthanasii. A oproti tomu postavit nelidské Gulagy, kde člověk trpěl hladem, mrazem a nelidskou prací.

A to nejhorší na Gulagu vůbec bylo, že občas někdo přežil, což se ve vyhlazovacích táborech dělo jen velmi stěží. A tito lidé se pak protrpěli v nelidském sovětském systému až k přirozené smrti, což je samozřejmě naprosto nepřirozené.

Ale nějak jsem odbočil od národnostního složení sovětských okupačních vojsk z roku 1968. Já myslím, že bylo jako v římských legiích. Do těch byli, na pomocné funkce odváděni obyvatelé římského státu, ale bez římského občanství a cizinci.

A podobně tomu bylo v dobách SSSR. Ale namísto občanství jako kritéria nastoupilo členství a funkce v KSSS. Co dříve byli římští Patriciové, byli za doby SSSR komunističtí aparátčíci. Jako Chruščov, Brežněv a další, kteří měli v ozbrojených složkách hlavní slovo jako politruci.

Vojáci základní služby byli samozřejmě, podobně jako u nás. odváděni na místa velmi vzdálená jejich bydlišti.

Je proto logické, že na Ukrajině sloužili vojáci asijského původu. Ale to neplatilo pro důstojnický štáb, ten bydlel hned vedle kasáren a logicky to na Ukrajině byli většinou Ukrajinci a tedy nikdo jiný, kdo nás v roce 1968 „přepadl“.

A ještě jedna otázka mi nedá spát. Je nějaká korelace mezi postojem k současné ukrajinské krizi a minulým či současným členstvím v komunistické straně? Já bych řekl, že v jednom směru asi ano. Komunisté patrně hromadně odsuzují tzv. Majdanský puč.

Ale platí to tedy i obráceně? Lze říci, že ti, a není jich málo, kdo tento puč a vše, co po něm následovalo odsuzují, jsou komunisté? Tak o tom bych si dovolil velmi silně pochybovat.

Podle mého skromného mínění, ten, kdo se alespoň zběžně seznámil s rok starými událostmi v Kyjevě, s naší až slepou podporou tohoto dění, s našimi propagandistickými hrátkami na toto téma, s tím lhaním a zkreslováním v médiích a podobně.

Tak takový člověk bude velmi často proti oné kyjevské nacionalistické klice, která se na Ukrajině protiústavně a násilím zmocnila vlády. To ale neznamená ani to, že má něco proti prostým obyvatelům Ukrajiny, nebo, že je kvůli tomu „komunistou“.

To opravdu ani náhodou.