Potřebují opravdu všichni zdravotně postižení finanční pomoc?

Nevím, opravdu nevím. Jsem člověk, který zatím moc peněz lékařům vydělat nedal. Prozatím nejvíce zubařům, bude to už ke třiceti tisícům na stole v českých. Ale poslední pracovní placenou neschopnost jsem měl na podzim 1999. Apendix a když jsem se po třech dnech vrátil do praktického života, tak si přítelkyně stěžovala, že ji ty moje stehy tak divně šimrají.

Nechci se nikoho osobně dotknout, protože ani neznám stupeň postižení konkrétních osob. Mám ale takovou nehezkou myšlenku a sice, že když je někdo schopen chrlit každý den jeden blog na téma: Tato hnusná fašistická vláda spolu s fašistickou vládou Izraele týrá nejen nebohé Palestince, ale hlavně naše zdravotně postižené, tak prostě nemůže být zas až tak bezmocný, jak si namlouvá.

Nejhorší je postižení mentální. Pokud někdo má opravdu IQ tykve, tak se jen stěží může v normálním zaměstnání uplatnit. Ale existují chráněné dílny, ve kterých se i mentálně postižení mohou uplatnit, i když asi moc výdělečné to nebude. Ovšem v tom případě vidím příspěvek státu na provoz takové dílny jako velice pozitivní a nutný.

Asi nejvíce mladých lidí je v důsledku nejrůznějších úrazů odkázáno na vozík. Na pořad Muž roku jsem se ze zásady nekoukal, ale to, že se jeho vítěz, svojí vlastní nerozvážností a blbostí, dostal na vozík, jsem se ze zpráv dozvěděl. Musí to být nepředstavitelný pád ze světel reflektorů přímo na nemocniční lůžko a posléze do vozíků. A není v tom sám, že? Každý známe, alespoň z doslechu, někoho, kdo takto skončil.

Otec mého kamaráda ze ZDŠ, přišel, když nám bylo asi dvanáct let, v dolech o obě nohy a kamarád Franta hlásil, jak se táta najednou snaží žít. To samé soused z Bulharské ulice v Praze 10. Také obě nohy pryč a přesto se oženil, zplodil tři syny a již dvacet let úspěšně podniká. A co teprve Jan Potměšil, kterého úraz spíš nakopl k lepším výkonům než aby ho srazil do nějakého ubrečeného protestování a žebrání: Státe dej.

Takže ještě jednou řeknu svůj názor, abyste mi za něj mohli oprávněně nadávat. Pokud je někdo mentálně schopen chrlit jeden stížnostní a peníze požadující blog za druhým, pak je také, dle mého mínění schopen vykonávat nějakou práci. Nakonec člověka, který za minimální peníz sedí osm hodin u PC a klofá tam užitečná data, by možná mnohá firma potřebovala. Nebo je velká řada firem, která mají tzv. „call centra“. Nešlo by zkusit toto?

Ale asi ne. Ono je přece lepší stát s nataženou dlaní u státní kasy, že?