Poprali jsme se kdysi se Slatiňáky, jsou to grázlové…

Tvrdá pravda je ale daleko krutější. Nikdy jsme se s nimi nepoprali, vždy jsme před nimi nakonec utekli. Slatiny byly a možná ještě jsou taková kolonie lumpenproletariátu na svazích kopce Bohdalec, prakticky přímo nad stadionem Slávie.A ze Slatin do Záběhlic, kde jsme žili, to nebylo moc daleko a hlavně tehdy byli všichni daleko zvyklejší chodit pěšky. I já, když jsem byl jednou „soudružkou učitelkou“ vyslán do Slatin zjistit, proč jeden žák nedochází do školy. Bylo to podivné, protože ostatní Slatiňáci k nám vůbec nedocházeli.

Takže, kdyby se tenkrát ve Slatinách narodila trojčata a my zavzdychali „No těbůch, zase se narodili další tři grázlové“, tak by to ve smyslu dnešní politické korektnosti bylo asi velmi nevhodné. Protože takto generalizovat se „nesmí“.

A podobně politicky nekorektní byl můj povzdech, zda romská paterčata (abych byl politicky korektní) půjdou „ve stopách rodu“. Jistěže o té rodině nic nevím a je velmi dobře možné, že žije zcela spořádaným způsobem života. Ale ona většina příjemců dávek nejsou žádní kriminálnicí, že? Jen to žití na dávkách je v té komunitě zcela  zavedený obyčej.

Takže zamyslet se nad tím, jak při stoupající romské populaci bude také přibývat sociálních dávek bez toho, aby dotyční třeba alespoň jednou za život přiložili cihlu k cihle, maltu do díže. Nebo spíše to těsto, že? Ale tím s poměrně blbě zdí.

Vždyť se o tom veřejně píše i vtipkuje. Celoživotní příjemci dávek. Od narození až do smrti. Právě před pár dny jsem četl, že v jedné lokalitě, jméno jsem zapomněl, se novorozeným Romům bude kromě rodného listu vydávat i průkaz ZTP, aby to bylo z jedné vody načisto.

Možná jsem to napsal příliš přímočaře, příliš neurvale a příliš adresně. Samozřejmě, paterčata mi posloužila jako skvělý odrazový můstek a asi jsem to celé pojal příliš bulvárně.

Takže pojďme do „odhadostatistisk“, protože žádné statistiky vztažené k romskému etniku nejsou a nesmí být. Ale každý, kdo se v těch končinách pohybuje (já naštěstí ne), zjistí za slunečního letního odpoledne, kdy ale není přílišné vedro, kolik zdravých Romů v produktivním věku posedává před svým obydlím v družném hovoru, do kterého Gádžům nic není,

A teď celou tu věc extrapolujme do vzdálenosti 20 let, do doby, kdy ta „slavná česká paterčata“ budou dospělá. Jaké procento dvacetiletých Romů bude v té době bez práce? Já si myslím, že tak 80% a to jsem možná příliš velký optimista.

Můj názor je ten, že zdravý člověk v produktivním věku by bez nějaké odvedené práce neměl mít nárok na žádnou sociální dávku. A protože, samozřejmě, tu práci nesežene, tak tady musí nastoupit stát a obce a ty lidi zaměstnat, i kdyby to bylo prodělečné.

Karel IV žil a vládl někdy před šestisty lety, ale již tehdy byl tak moudrý, ež místo rozdávání peněz hladovějícím nechal stavět Hladovou zeď, i když třeba byla zcela na nic. Ale svůj význam měla v tom, že lidé nezaháleli, ale pracovali.

I když vůbec nejsem „oranžový“, tak jsem vygoogloval rozhovor Michala Haška, kde říká, že zahálka plodí jen nenávist a má asi 100% pravdu. Spousta mačetových, duchcovských a jiných romských excesů bude prostě jen za zahálky a z pocitu naprosté zbytečnosti a neužitečnosti.

A ještě k těm nešťastným inkubátorům. Sa mozřejmě, nejsem proti nim, ale jsem proti neustále novým rekordům a „miniaturizaci“ předčasně narozených a zachráněných dětí. Dítě není hromada písku, kdy by stačilo na tu půlkilovou hromádku přisypat další dvě kila a je plnohodnotné dítě.

Tak to prostě není a musí být nějaká hranice při které to stopneme. A nebo, prostě budeme děti již od početí (samozřejmě ve zkumavce) pěstovat v jakýchsi velkopěstírnách přesně tak, jak to předpověděl anglický spisovatel Aldous Huxley ve svém románu Brave New World (česky Konec civilizace)