Pojem Normalizace je největším propagandistickým podvodem 20. století

Jeho strůjci jsou, samozřejmě - kdo jiný - "reformní komunisté" z roku 1968, z nichž mnozí, ba možná velmi mnozí, byli zanícenými stalinisty a převedli tento stát do sovětského područí.

Zcela ilustrativním příkladem je bývalý stalinista a posléze zuřivý "bojovník za demokracii", jehož jedinečným "úspěchem" byla poprava Milady Horákové v roce 1950, Jiří Ruml.

A on, jako i mnozí jiní vyházení komunisté se posléze věnoval nenávistné kampani proti nové komunistické vládě Gustáva Husáka, která se dostala k moci po sovětské invazi v roce 1968.

A otázkou je, o kolik horší či lepší byla Normalizace než stalinisty stvořená padesátá léta.

1. Teror StB. Podle mého názoru sedmdesátá a padesátá léta byla jako "nebe a dudy". Ta padesátá jsem zažil jako dítě, takže mé vzpomínky nejsou plnohodnotné.
   Počet uvězněných a popravených v 50. letech je s těmi 70.  roky absolutně nesrovnatelný a některá čísla (poměr počtu uvězněných a popravených) nabírá neskutečné hodnoty, protože nulou prostě dělit nejde.
   Takže, zlepšení bylo nejméně o 1000% a to ta sedmdesátá a osmdesátá léta hodně poškozuji. V některých parametrech by byla Normalizace ještě o dost lepší.
    
2. Hmotné statky. Tak i tady vidím oproti 50. a 60. letům obrovské zlepšení. Jednak se začaly zvyšovat mzdy a jednak začal být relativní dostatek osobních automobilů. 
   Jen tak byl onen pověstný pražský chalupářský boom možný. Lidé měli peníze na živobytí, na auto a jeho provoz a ještě jim zbývalo na rekreační objekt. 
   Tak tady vidím, abych nepřeháněl, zlepšení oproti šedesátým letům o desítky procent. Samozřejmě, že vyházeným komunistům se životní úroveň v kotelnách spíš rapidně snížila, ale mohou si gratulovat, že to nebyla padesátá léta a oni nebyli potrestáni podle těch měřítek, jaká oni sami předtím na nepřítele režimu uplatňovali.
    
3. Kultura a duchovno. Děs běs, zmar a bída. Proti druhé polovině šedesátých let, kdy se avantgardní čeští filmaři utrhli ze řetězu a začali točit jeden dobrý film za druhým, nastala obecná "normalizační bída".
   Žádné dílo, které by se principům života v socialismu nějak vymykalo, neopustilo "rýsovací prkna" scénáristů. Ale nutno povědět, že i vyloženě prorežimní agitky, jako byl třeba film Marečku, podejte mi pero, i ten spíše zemědělsky orientovaný Na samotě u lesa ze stejné dílny Smoljak Svěrák byly natočeny vtipně a svižně, i když samozřejmě konformně.
   Tak to ale už chodí, jenom priority se změnily. Šanci na grant mají především filmy s "angažovanou tématikou", nejlépe například "Lesbická cigánská narkomanka na útěku z dětského domova". To se prachy jen hrnou.
    
4. Cestování. Jednoznačně nejslabší součást normalizačního života. Husák uťal tzv. "Dubčekovy doložky". které měly s Dubčekem lauter prd co společného.
   Zavedl je A. Novotný v roce 1966, kdy se Alexander Dubček ještě jako mladé hříbě proháněl po šťavnatých slovenských pláních.
   Prostě, dvacet let nebylo možné cestovat na Západ na pozvání od nepříbuzných osob a ty ostatní možnosti asi každý zná. Prostě nic moc, ale absolutní nula v cestování to také nebyla.
    
5. Celkový dojem. Myslím, že skoro každého zaměstnance a možná i podnikatele napadlo, jak by to bylo za "komunismu" (Normalizace nebyla ničím jiným než druhem socialismu, nesprávně komunismu).
   Ty výhody "socialismu" byly zřejmé. Aby byl člověk propuštěn z práce, to už musely padat hromy a blesky. Spousta lidí podnikala zcela bez rizika na státní útraty.
   Hostinští, zelináři, taxikáři (tehdy šlechta, dnes páriové), nejrůznější meloucháři v pracovní době a prachy se jim jen hrnuly.
   Můj kamarád ze Spořilova mi vyprávěl, jak se u něj někdy začátkem osmdesátých let sešli dvě různé profese, zelinář a topenář a trumfovaly se, kdo více vydělá. A částky, které tam létaly, byly okolo 400.000,- Kčs za rok.
   Tolik neměl oficiálně na pásce snad nikdo, možná generální ředitelé. A všichni tito "uživatelé socialismu" přišli pádem komunistů o svá korýtka.
   Takže si netroufnu odhadnout, jaké procent lidí za Normalizací pláče.
    
6. Závěr. Naprosto jsem nenáviděl, když komunisté pomlouvali první republiku. Nenechali na ní nit suchou.
   A v současné době cítím, jak komunisté, či jejich pohrobci pomlouvají Normalizaci je proto, aby se období jejich vlády v padesátých a šedesátých letech jevilo jako něco lepšího než ve skutečnosti bylo.
   Socialismus jako takový je absolutní průser. Zkazil několika generacím život a statisíce lidí vyhnal z vlasti.
   To je sice pravda, ale vůbec nelze říci, že z toho socialistického marasmu bylo dvacetiletí 1969-1989 horší než dvacetiletí 1948-1968. To tedy opravdu v žádném případě.