Pochybnost ve prospěch obžalovaného cikána?

Nebo chcete li, tak podle newspeaku, Roma. Zjistil jsem, že ten případ zarazil více lidí, nejen mě. Když totiž četnáři četli popis "znásilnění", nestačili se divit. Já sám jsem nikdy nikoho neznásilňoval, ale když si představím dění před čtyřiceti lety, tak mám dojem, že bych to při špatné konstelaci hvězd také mohl schytat.

Měl jsem přítelkyni. Byla asi o rok starší a o její vášnivé povaze vypovídal lehký knírek pod nosem. A ta vždy, když jsem ji odstrojoval, tak vzdychala "ne, ne....", což jsem já ale samozřejmě správně interpretoval jako "ano, ano...." a po jistých počátečních obtížích klaplo vždy vše jak po másle. Odpomoc byla velmi snadná. Chtělo to před akcí pár piv, ale do dalších detailů bych příliš nezabíhal. Ostatně jinému mladíkovi, kterého ve filmu hrál Václav Neckář zase doporučovali, aby přitom myslel na fotbal a nevyklopil tak svůj náklad předčasně.

Podle státní zástupkyně Cikán Čureja znásilnil "poškozenou" takto: „Strčil ji na zadní sedadlo a pod pohrůžkou násilí jí přikázal, aby se svlékla. Poškozená se ze strachu podvolila, obžalovaný se vysvlékl do naha a ženu oběma rukama posadil na svůj klín obličejem k sobě, jednou rukou ji uchopil zezadu za vlasy a přikázal jí, aby se nehýbala. Pak ji znásilnil. Po skončení jí hrubě nadával a vyhrožoval pomstou, pokud skutek oznámí,“

A toto, nejen mně, připadá značně přitažené za vlasy. V autě jsem sice natvrdo sexoval jen velmi zřídka, obvykle to byla pouze "ochmatyka", která skončila někde jinde. Ale pokud se někdo svlékne (pod pohrůžkou čeho?) a vyčká, zatímco se jeho (v tomto případě její) partner svléká a pak hezky, muž dole a žena nahoře, dovádí, tak já bych to tedy za znásilnění nepovažoval. Jistě, i zneužití ženy, která je bezmocná třeba vlivem alkoholu, je považováno za znásilnění. Ale jednalo se v tomto případu skutečně o bezmoc?

Násilníci nebo násilnicky vyhlížející muži některé ženy vždy velmi přitahovali. Terorista Iljič Ramiréz Sanchéz, zvaný též Carlos byl postrachem Západní Evropy v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a když byl lapen, tak ve vězení svedl svoji obhájkyni a totéž se stalo u nás jedné vězeňské psycholožce asi před osmi lety. Takže myšlenka, že "oběť znásilnění" byla vlastně "spolupachatelkou" není vůbec od věci. Ovšem výraz spolupachatelka naprosto není na místě, protože při dobrovolném sexu může být pachatelem pouze jeden, nikdy oba.

A srovnejme to, s jakou pečlivostí se policisté zabývají prokázáním viny Otakara T. který již nemůže být souzen. A přitom za vraždu s polehčujícími okolnostmi bylo možné udělit stejný trest jako za toto "znásilnění". Otakar T. bude možná již natrvalo považován pouze za podezřelého, protože se nepodaří najít žádný přímý důkaz a ani uzavřít řetěz nepřímých důkazů. Ovšem u jiných odsouzených to je jinak, soudí se na společenskou objednávku.

Žháři z Vítkova dostali tak vysoké tresty proto, že jim byl "přišit" pokus o vraždu, pro který podle mého názoru neměl soud dostatek důkazů. Tím ale neříkám, že jsou nevinní, to vůbec ne. A můj oblíbenec "pirát Lacina" byl také odsouzen za pokus vraždy, i když existuje zcela jiné a naprosto věrohodné vysvětlení toho, co se tenkrát na D1 stalo. Prostě a jednoduše, stará právnická zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) se u nás příliš nepoužívá, ať už jde o bílého vyššího manažera světoznámého podniku nebo o "opáleného" občana odněkud z Nového Bydžova.

P.S. Teď mi docvaklo, jestli toto náhodou není ten případ, kvůli kterému Novobydžovští tak skučí?