Po zaplacení daně z blbosti, žijte prosím dál

Nerýpejte se neustále v té finanční ztrátě. Já zaplatil daň z blbosti nejméně dvakrát, ale asi vícekrát. Nicméně rozsah výše škod, které mi způsobili nepoctiví zaměstnanci neumím ani odhadnout. Ale málo to určitě nebylo.

Ten první případ, i když s minimální škodou, je přímo školní. Dva mladí kluci našli ztracený OP, založili si na něj živnost a konto a lákali z lidí peníze. 200,- Kč jako zálohu na výrobu reklamní folie na auto, která pak měla přinést asi 4.000,- Kč měsíčně. Kluky brzo chytili a my poškození jsme chodili na policii v Šafaříkově ulici jako procesí. Dostali jsme tlustý svazek rozsudku se jmény všech poškozených, ale pídit se po dvou stovkách nestálo za to. Šance byla naprosto minimální ba spíše nulová.

Ten druhý případ byl bohužel o hodně „šťavnatější“, ale vlastně sem moc nepatří. V Londýnském metru mě obrali asi o stonásobek té první částky a též jsem se nenamáhal jít na policii. Prostě jsem si řekl, že jsem uhradil daň z blbosti a víc an to nemyslel. Až teď, kdy jsem „prduch“ si říkám: Kurník, za ty peníze bych kompletně přezuj auto an obě sezóny. Nicméně, ty peníze jsou dávno tam, kam chodí císař pán na záchod a nemá tedy cenu nad tím bádat. Velmi to užírá energii.

Samozřejmě to píši ve vztahu k současné situaci po amnestii prezidenta republiky. Advokáti mají samozřejmě strach, že přijdou o pěknou řádku klientů. Jen si vezměte, kolik poškozených je třeba v kauze H-Systém. Okolo tisíce že? Takže i malé palmáre od tisíce klientů je v součtu velmi pěkná částka.

Advokáti, podle mého nejniternějšího přesvědčení, klamou klienty a veřejnost dvakrát. Jednak tvrdí, že amnestií končí jakákoli možnost vymoci zpět ztracené peníze. Ta samozřejmě nekončí, amnestie tyto majetkové nároky vůbec neřeší a ani neruší.

A za druhé, to klamání jde ještě jedním směrem. V té současné hysterii okolo amnestie se snaží svým klientům nakukat, že stále existuje reálná šance dostat peníze zpět. Podle mého názoru, pokud taková šance existuje, tak je velmi vzácná a nemůže pokrýt celé spektrum finančních nároků poškozených klientů.

Paradoxně, kdyby byl v nějaké velké kauze jen jeden nebo několik málo věřitelů, tak by teoreticky bylo možné, aby pachatel na svobodě splácel svůj dluh z výplaty nebo jiného výdělku. Vím, je to jen fantazírování, ale dostávat třeba 5.000,- Kč měsíčně je určitě lepší nežli dostat rezavým cepem do zad. Tato částka pokrývá třeba běžné měsíční náklady na provoz vozu. A jezdit autem je určitě ekologičtější a zdravější než na kole.

Do amnestie spadli také pachatelé dopravních nehod, při kterých někdo přišel o život. Ta míra zavinění je mnohdy nízká, pachatel dostane podmínku a rodině, která přišla o živitele zbudou jen oči pro pláč. Otázkou je, zda by peněžní trest, třeba ve výši trojnásobku čistého ročního příjmu nebyl daleko vhodnější. Za to, že někdo běhá po světě a má v rejstříku trestů záznam, si vdova po oběti opravdu nic nekoupí.

A zpět k těm daním z blbosti. Nesmutněte neustále. Nemyslete na ztracené peníze. Jednou jste tu daň z blbosti, stejně jako já, zaplatili a tak ji rozsviťte červenou na svém osobním semaforu. Nesmutněte nad minulými ztrátami, pracujte na budoucích ziscích.

Dobrou noc přeji všem.

Jiří Hermánek