Pizza hromadného ničení, hubnoucí pivo a úsporný bavorák...

Když jsem si dnes na Seznam.cz přečetl o vražedné pizze, při které se musí zachovávat přísnější bezpečnostní opatření než v jaderné elektrárně, málem jsem se počůral smíchy. Tak trochu mi to připomnělo historku s „jemným dámským likérem na tři písmena“, rumem. Toto ale byl Stroh-Rum, proslavená rakouská značka. 

Ale o tom já tehdy, v zajetí zlého normalizačníjho režimu, kde za každým bukem číhá jeden z šesti agentů, nasazených na našeho kolegu, neměl ani páru.

Ten Stroh-Rum tehdy přivezl z Vídně šéf servisu s typickým vídeňským jménem Šíma. Ovšem psáno německy.

On se alkoholu ale vůbec nevyhýbal a jednou, když jsem s ním byl na služební návštěvě u zákazníka, tak se se šéfem výpočetního střediska tak zpumprlíkoval, že jinému zákazníkovi z věšáku v kanceláři uzmul kabát a odjel s ním na předhavlovskou Ruzyň.

Zákazník to brzo zjistil a tak jsme milého Šímu zastihli ještě před nástupem do letadla. A ten Stroh-Rum? Nevím, jak je kdo zvyklý na tvrdý alkohol, ale 80% drink vyžaduje již trochu azbestové útroby. Taky do mě později, když jsem přišel bez auta jednu štamprdel nalili, až jsem si málem sedl na…

Tak podobné, ale v daleko větší míře to vypadá po konzumaci oné „vražedné“ pizzy. Strávník většinou nezemře, ale sanitka pro něj přijet musí, jinak by asi skutečně skapal.

No a to hubnoucí pivo? Na jednu stranu nesmysl, na durhou stranu výmysl, ale trochu smyslu to dává. Můj kamarád Kiril před skoro čtyřiceti lety rád jedl a rád pil.

Ono se to moc hezky poslouchá, ale skutečnost bývá často tragická. A Kiril, na tu svou obezitu předloni zemřel a žádný lékař nebyl schopen mu pomoci. Čtrnáct dní před svou smrtí již skoro nebyl schopen ani mluvit do telefonu.

Ale jednu věc „vykoumal“. Tak ono na tom nebylo nic zas až tak objevného, ale ta aplikace se mi líbila. On si psal, co vše za ten den snědl. Vlašák se dvěma rohlíky, knedlo vepřo zelo se šesti atd. a pak si spočítal kalorickou hodnotu a do denní kalorické dávky doplnil pivem.

To já to dělám spíš naopak. Když se urodí a nemusím autem, tak mi chutná pivo víc než jídlo a když jdeme okolo šesté na brzkou večeři, objednávám si jen polévku neb předkrm. Ať si kdo věří nebo ne, z 95 kg jsem při této „dietě“ spadl na 89 kg a pak se zase vyhoupl na 91 kg.

Již jsem zde tuto tézi jednou nadhodil, ale je to dost dlouho. A vím, že diskutéři se do mě pustili, že kecám. Pak bych jim doporučil jednu socialistickou metodu, která prý v té době byla legální. Já tomu sice moc nevěřím, ale povím to.

Chlapík si dal inzerát „Za 50,- Kč zašlu zaručený návod na hubnutí“ a dostal poměrně hodně odpovědí. A tak na dobírku zaslal v obálce složenou čtvrtku papíru a na ní bylo, NEŽERTE. Podvod to nebyl, ale nedovolené podnikání asi ano.

A co ten slavný bavoráček – strahováček s dívenkou svojí? No přiznám se, BMW jsem ke kontaktáži nikdy nevyužil. Ale jeho ruského ekvivalenta ano. Jde to v něm docela pohodlně, musím říci, ale už jsme oba dávno dědečkem a babičkou. Takže dnes už stěží.

A BMW? Švagr má relativně nového dieselového, ale trošku to prokaučoval, protože teď jezdí hlavně po Olomouci a panu Dieselovi to nesvědčí.

Švagr mi vždy dieselově nadšeně hlásil, že s šestiválcem BMW jezdí Praha za 3,- Kč/km a tak jsem ho trochu uzemnil informací, žE jakmile se dodržuje 130, jezdí osmiválec BMW s pohonem LPG pod 2,- Kč/km. Ale řeknu vám to dodržování předpisů je ale makačka na bednu.

A kdo si dnes vzpomene na pana Otto či česky Ottu? Nikdo, i když s ním nejméně 50% nás stále jezdí (Nicolaus August Otto, Otto Motor)