Paříž 2015: Zlatej Iljič Ramirez Sanchez, alias Carlos

Z tragických událostí by si lidé neměli utahovat. Ale, když má to utahování politický kontext, tak je myslím třeba přimhouřit všechny obě oči. Tak například Charlie Hebdo a tragédie ruského letadla na Sinaji.

Nejdřív jsem tu kresbu odsoudil jako naprosto nevkusnou, pak jsem si ale uvědomil, že tam je také text, který, přeložen do češtiny zní: Ruské letectvo zesiluje své bombardování (myšleno samozřejmě Sýrie).

A to už je nějaká politická zpráva, která by asi neměla být ani odsuzována a ani zakazována. A proto  si dovolím zažertovat podle vzoru kdysi proslulého Rádia Jerevan:

• Kdy bude socialismus zlatý?
• Za komunismu. To lidi budou říkat "Jó, zlatej socialismus"

A bohužel, v tomto duchu by se dnes dalo vzpomínat na teroristu Carlose, který byl, ve srovnání s pátkem 13/11 učiněným beránkem. Pocvičte se trochu v angličtině, ať to nemusím opisovat:

A committed Marxist-Leninist, Ramírez Sánchez is commonly described as one of the most notorious political terrorists of his era.[7][8][9] When he joined the Popular Front for the Liberation of Palestine (PFLP) in 1970, recruiting officer Bassam Abu Sharif gave him the code name "Carlos" because of his South American roots.[10] After several bungled bombings, Ramírez Sánchez achieved notoriety for the 1975 raid on the Organization of the Petroleum Exporting Countries (OPEC) headquarters in Vienna, which killed three people. This was followed by a string of attacks against Western targets.

A ještě koncem 70. a počátkem 80. let dělal obchodní dům BHV v Paříži, jako důsledek Carlosových atentátů, neustálé kontroly zavazadel zákazníků. Ale jiné obchodní domy to nedělaly, takže to asi byla jejich privátní iniciativa.

Ale i vše ostatní, co se před před desítkami let v Evropě dělo, vypadá dnes jako procházka růžovým sadem.

Frakce Rudé armády skupiny Baader Meinhoffová sice spáchala několik bombových atentátů s minimálními důsledky, unesla letadlo do Mogadišu, unesla a zabila průmyslníka Schleyera, ale dál nic moc.

A ani italské Brigate Rose "se moc nevytáhly". Sice unesly a zavraždily předního italského politika Alda Mora a určitou dobu do nalezení jeho těla dokázaly italskou společnost (ohlas to mělo i u nás) znervózňovat, ale to bylo vše.

Teprve ve 21. století teroristé přitvrdili. A tentokrát byl v pozadí politických požadavků vždy též náboženský fanatismus - islamismus. Útoky z 11. září jsou dostatečně známe a díky brilantnímu plánování a provedení též velmi účinné.

Ne, nechválím tu akci. Ale objektivně je třeba říci, že ten, kdo ji naplánoval, nebyl žádný hlupák. Asi se nikdy nedozvíme, zda věděl, při jaké teplotě ztrácí ocel svou pevnost a naplánoval to nebo šlo jen o jakousi, velmi tragickou, třešinku na dortu.

Vypočítávat další atentáty nemá smysl. Je ale třeba se zamyslet nad tím, jak jsou ty útoky směrovány:

• Zcela osobní: To byl myslím případ Charlie Hebdo, kdy teroristé měli jmenný seznam a popravovali podle něj. Nejsem si jist, ale snad ty osoby, které neměli na seznamu, nechali být.
  Samozřejmě to byl útok na svobodu tisku, ale na druhou stranu je otázkou, zda lze beztrestně urážet náboženské cítění věřících?
  Ostatně, totéž, v neztenčené míře, platí i pro "muzejní exhibicionistky" ze skupiny Pussy Riot.
• Úplně neosobní: Takové jsou obvykle pumové útoky, až již sebevražedné nebo nastražené, na dav, na vlaky, metro autobusy a podobně. Tam nemá terorista žádný kontakt s obětí.
• Semi-osobní:  To bylo v pátek v Paříži. Útočníci, kteří stříleli sice neznali oběti jménem, ale mířili na zcela konkrétní osoby a často viděli i zděšení v jejich tvářích.

V podstatě je ale úplně jedno, jestli terorista tu osobu zná nebo ne. Velmi obvykle ne. Otázkou ale je, co s tím stupňovaným násilím?

Vkrádá se jedna neodbytná myšlenka a sice: jaderná nálož. Tak třeba jaderný granát M-422 měl mohutnost 2 kilotun (bomba, která zničila Hirošimu měla 16 kilotun) a snadno se převeze osobním vozem.

Nevím, kolik takové jaderné munice ještě existuje a jak je střežená. Ale ukrást se dá vše a tak je třeba se jen modlit, aby se to někomu nepodařilo.