Pane Hermánku, nepište už prosím ty své úchylné blogy…

Nejprve je třeba si ozřejmit, co to je úchylka a odchylka. Podle našeho Boha, tedy Internetu, úchylka a odchylka jsou jedno a totéž, ale lidově se říká pouze „úchylný“, nikoli však odchylný a podle stejného mustru se lidem říká úchyl, úchylové nikoli však odchyl, či  odchylové.

Jakmile člověk otevře ty encyklopedické stránky dozví ze, že existuje například onanismus, což je sexuální odchylka, která se projevuje posedlostí po sebeukájení. No, upřímně řečeno, podle toho jsme tedy v dětství byli úchylní naprosto všichni chlapci, samozřejmě s výjimkou jedinců, kteří o bimbáska nějakým tragickým způsobem přišli. Nechci zabíhat do nechutných detailů, ale naznačím, že to třeba mohlo být stykem s vosím hnízdem.

Ale zpět k nějakým reálným úchylkám. A tou nejdiskutovanější úchylkou, odchylkou či deviací je samozřejmě homosexualita, touha po sexuálním soužití a styku s tím samým (proto homo) pohlavím. Bráno ryze technicky to samozřejmě úchylka je. Co by to proboha mělo být jiného? Normou je množit se pohlavně, kdo jde proti normě, odchyluje se.

Ovšem společensky vzato to již žádná úchylka, odchylka či deviace není. Naopak to vypadá tak, že to je věc protěžovaná, protože jedinečná, žádoucí a glorifikovaná. Vzpomeňme jen zcela nedávného skandálu s jedním docentem, kterému byl normální přístup k životu putna.

 Samozřejmě, každý může spát s kým chce a pokud to zvíře netýrá, tak třeba s medvídkem mývalem. Ale na veřejnosti by prostě žádní docenti, ať hetero, homo, pedo, zoo, nekro a další ty svoje záliby předvádět neměli. Prostě, žádný docent by neměl veřejně šaškovat.

Legrace ale je, když přízvisko úchyl či deviant chytí někdo, kdo koná zcela v rozporu s deviantní mantrou. Takový ženatý hřebeček, kterému je sex s manželkou málo. Nikoli kvantitou, ale spíše kvalitou, tedy nedostatkem změny, jakousi, ehm ehm, jednotvárností, bývá označen za devianta.

Ale to jeho konání je pravý opak deviace. Je to „dedikace“, tedy plné se odevzdání svému, přírodou naprogramovanému rozplozovacímu úkolu. Každý organismus je přírodou naprogramován k udržení rodu. Pokud tedy mladý muž trousí své semeno, kde může, chová se sice společensky možná nezodpovědně, nikoli však deviantně.

A nesmím také zapomenout na Václava Havla. Slíbil jsem rukoudáním, že pokud to půjde, vždy ho zmíním. A co má Václav Havel společného s deviací? Nic, vůbec nic. Ale zmiňuji to pouze proto, že jakmile ho někde zmíním, a to dokonce i v kladném slova smyslu, dočtu se, že píši „úchylné blogy“.

Správně. Natřít konzervační olejem, hodit přes něj plachtu a strčit do dobře větrané garáže. To je asi představa poblouzněných Havlových adorantů, jak se o VH zmiňovat. Nijak, prostě nijak, protože by si to někdo mohl nějak vyložit.

Samozřejmě mě k tomuto článku vyprovokovala diskuze k mému včerejšímu „veledílu“. Ten článek byl samozřejmě neskutečnou slepeninou všeho možného a každá kritika na něj byla správnou.

Nicméně z těch pár reakcí jen jeden jediný člověk, Sidney Siska (možná dříve Šiška) z Kanady, reagoval k věci a napsal, že překladatel si popletl gramy s grains (1 grain =0,065 gramu) a jde samozřejmě nikoli o hmotnost nábojnice, nýbrž náboje a střelného prachu.

Vůbec nic se nestalo, jen pouze naše malá diskutérská komunita opětovně prokázala, jak nediskutuje k meritu článku, ale k podružnostem a to ještě zcela mimoběžně. Nejsem ale určitě jediný autor, který se s tím setkává, vidím to na každém rohu.

Takže hezký den. Thanks God it’s Friday.

P.S. A v tom „ajfru“ jsem úplně zapomněl na mého oblíbeného „piráta Lacinu“ (brzy půjde ven). Tam také a především tam jsem se setkal s názorem, že jsem nenormální, tedy úchylný proto, že nebečím jako ostatní ovčané „Zlý pirát vyšoupl hodno holčičku z dálnice“, ale myslím si, že příčina té nehody byla daleko komplikovanější a vina je na obou stranách.