Nezešílel Klaus, ale australští levičáci

Václav Klaus je nyní ve velmi podobné pozici jako G.W.Bush před koncem svého druhého funkčního období. Samozřejmě, stejně jako nelze srovnávat význam USA a Česka, tak také není možné srovnávat světový význam prezidentů těchto zemí. Ale bráno poměrně k velikosti a významu země, tak levičácké útoky na Klause mají tu samou, ne li větší intenzitu jako druhdy útoky na Bushe. Tehdy američtí levičáci toužili po „spasiteli“ Obamovi, po kom ale touží čeští levičáci, to ví jen pánbůh.

Zcela nevýznamný a uměle nafouknutý „incident“ s bezpečnostním rámem svědčí jen o jediném. Buď o totální neschopnosti australské televize ABC nebo naopak o jejím intrikářství, kdy zastánce jim protivných názorů prostě a jednoduše chtěli uvést do rozpaků. Já pro televizi, konkrétně BBC pracoval v roce 1989 jako pomocník na volné noze asi čtyři týdny  a mohu naprosto zodpovědné říci, že kdybych já tímto způsobem zvoral interview s nějakou významnější osobou, tak mi vyplatí mzdu za poslední týden a hezky se se mnou rozloučí. A mimochodem, byl to právě Václav Klaus, kterého jsem jeden mrazivý pátek, těsně před jeho jmenováním ministrem, vezl na interview do ranního vysílání BBC.

Dnes ráno jsem byl nakupovat a koupil jsem také sobotní vydání deníku Právo, kde vycházejí Klausovy zápisky z cest po Austrálii. Přiznávám, že patřím k fanouškům VK, ale doposud jsem žádné jeho povídání nečetl nebyl čas. Žijeme v kapitalizmu a i „senior“ jako jsem já se musí otáčet a na literární díla jiných proto nemám čas. Ostatně ani na svá, i když blogová povídání lze jen stěží nazvat dílem.

Jakýsi diskutér, snad dokonce v psaném médiu, to už si nepamatuji, diagnostikoval podle jeho zápisků VK jako člověka, který ztrácí zdravý rozum. To bych se tedy opravdu divil, protože, pokud zde někdo ztrácí zdravý rozum a smysl pro proporce a realitu, tak to zcela nepochybně je levicová australská vláda, která bohapustým utrácením peněz daňových poplatníků podplácí tu chudší a blbší část společnosti, aby byla znovu zvolen a potřebuje k tomu patřičné šidítko.

Každý levičák musí nejprve najít šidítko k oklamání davu. Komunisté v čela s Leninem a u nás Gottwaldem vymysleli „osvobození pracujících mas od vykořisťování“. Teoreticky to zní skvěle, prakticky to ale je daleko hůře proveditelné. A to jednoduše proto, že většina lidí chce nějakým způsobem podnikat či se alespoň takového podnikání zúčastnit jako schopný a iniciativní zaměstnanec. A tady byl kámen úrazu, aby se zabránilo „vykořisťování“, tak byl zaveden takový administrativní aparát, že ve výsledku byla situace pracujících podstatně horší než v zemích, kde se „vykořisťovalo“.

Pravda, moje definice v předchozím odstavci je nedokonalá, ale pokud se nad tím člověk zamyslí, tak zjistí, že teorie globálního oteplení není nic jiného než „proletářská revoluce“ v jiném kabátě. Protože prostě mantry o vykořisťování nefungují, je nutno podnikům a podnikatelům nasadit jiný, ještě účinnější náhubek. Náhubek účinnější o to víc, že se tím vlastně „lidstvo zachraňuje před katastrofou“. Pod to se přece dá schovat vše, že? Policejní kontroly emisí skleníkových plynů, povinnost firma vydat naprosto všechny citlivé dokumenty k okopírování atd. tak jak Václav Klaus ve svých dnešních Zápiscích z Austrálie popisuje.

Klaus to samozřejmě dělá také proto, aby se mezinárodně zviditelnil, otázkou ale je, zda si přejeme mít za prezidenta bezbarvého a nevýrazného úředníčka typu Jana Švejnara či osobnost typu Václava Havla či Václava Klause. Samozřejmě, Václav Havel se vždy projevoval  jako konformní s celosvětovým levicovým proudem, zatímco Václav Klaus jako jeho odpůrce. A podle toho také samozřejmě vždy vypadala reakce levičáckých kruhů na oba, tak odlišné a přitom tak podobné prezidenty.

Bůh nás ochraňuj před australskými oteplovacími fanatiky. Naštěstí jsou přece jen dost daleko.