Neskutečné pokrytectví našich „majdanofilů“

Zběžný pohled na blog nás přesvědčí o jednom. Ideologický spor o dění na Ukrajině, vlivu Západu a Ruska a osudu Krymu je přibližně nerozhodný. Počet jednotlivých příspěvků a jejich razance by ale vyžadovaly důkladnějšího zkoumání statistickými metodami při analýze IP adres, aby se vyloučily duplicity. Ani to však nemusí pomoci, šikovnější člověk má k dispozici klidně dvě i více IP adres a ani ho to nestojí příliš mnoho námahy či peněz.  

Ale k věci. Jsou argumenty, na kterých se s „majdanofily“, zkráceně majdanisty, mohu docela klidně shodnout. Tak třeba na tom, že Viktor Janukovyč byl docela gauner. Ale oni zase musí uznat, že to byl demokraticky zvolený gauner.

A navíc, jak se tak zdá, tak od osamostatnění Ukrajiny nikdo jiný než gauneři, tu menší a ti větší a „dáma“ byla možná největší, nevládl. To ostatně platí i pro současnou, majdanovskou vládu. Ono se to moc neliší od nás. Vládnou tu sice menší gauneři, ale také se jen střídají.

Uznat lze i argument, že Majdan začal spontánně. Rozhořčením nad tím, že prezident Janukovyč nechce, aby si Ukrajina pohoršila asociační dohodou s EU, která by pro Ukrajinu znamenala ekonomickou katastrofu.

Pak už se ale naše názory naprosto diametrálně liší. Stále častěji, čím dále je Majdan časově vzdálen, ozývají hlasy, že krvavou část Majdanu má na svědomí ruská rozvědka. To by tam v té rozvědce museli opravdu vypít hodně vodky a k tomu ve službě.

Protože, pokud by ruská rozvědka měla skutečně zasáhnout, tak jedině tak, aby eliminovala některé významné vůdce. Podplacením nebo nějak jinak. Ty různé metody nechám vaši fantazii. Ale, aby podněcovala Janukovyčův pád? Dejte si prosím studenou sprchu.

Dalším neuralgickým bodem je samozřejmě Krym, jeho osamostatnění a přičlenění k Rusku. Podle starých KGB metod je samozřejěm možné zpochybnit vše a tak majdanisté zpochybňují i vůli ruských obyvatel Krymu žít v Rusku.

A dokonce jim říkají „vši“. I když ty nežijí na ocase, ale na hlavě. A pokud něco žije na ocase, resp. v pubickém ochlupení, tak to jsou filcky, pane Nádvorníku. A mně se tam jednou při žňové brigádě v Neveklově zakouslo klíště. Dál to ale nebudu rozebírat.

Prostě tvrdit, že Rusové nechtěli do Ruska je asi tak pitomé, jako tvrdit, že sportovci po volejbale nechtějí na pivo. Opak je ale pravdou. My se po mači na pivo vždy nesmírně těšili a věřím, že stejně tak se těšili i krymští Rusové do ruské správy.

Zveličovat a démonizovat úlohu ruské armády na Krymu nemá žádného smyslu. Žádný soudný člověk totiž neuvěří, že k tomu již zmíněnému referendu, tedy návratu domů, musel tamní Rusy někdo samopaly nutit.

A vymyslet, jak by to probíhalo, kdyby tam ruská armáda nebyla. To není nic jiného než mnou již vícekrát zmíněné úsloví naší kamarádky Ivany o „koukání mrtvé kočce do řitního otvoru“. Stejně tam žádné závazné, a pro všechny přijatelné, řešení nevykoukáme.