"Nepolitický" vítěz Eurovize jako skrytá výčitka Rusku...

Asi před 30 lety jsem byl u kamaráda Gerda v Německu a ptal se ho, proč se jeho ulice jmenuje Geschwister-Scholl-Straße. V kostce mi to vylíčil a já se divil, proč tak drastický osud ženy, popravené nacisty za odboj...

...nebyl komunistickou propagandou víc vytěžen. Popravdě, nebyl vytěžen vůbec a já dumal proč. Až nedávno mě napadlo, proč asi.

Sophie Magdalena Schollová byla německá studentka a křesťanská pacifistka, členka nenásilné protinacistické skupiny Bílá růže, kterou se svým bratrem Hansem Schollem posléze v podstatě vedla.

https://www.google.cz/search?q=Scholl&ie=utf-8&oe=utf-8&client=firefox-b-ab&gws_rd=cr&ei=W4Y5V4_BDeqp6ATVnJewBw#q=Sourozenci++scholl

A pak mi to došlo. Samozřejmě, nemusím mít pravdu, ale logické to je.

Komunisti nepřipomínali popravu mladé 22 leté ženy, Sofie Scholl, možná proto, aby tím neupozorňovali na popravu jiné statečné ženy, Milady Horákové, kterou měli na svědomí oni a velmi se tak přiblížili bestialitě německých nacistů.

Mohu s mýlit, ale ne úplně. V čem se ale zcela jistě nemýlím, je to, že válka SSSR s nacistickým Německem válčil od června 1941 do května 1945. A že tudíž nějaké, nevím přesně jaké, kontakty krymských Tatarů s Hitlerovskými okupanty nastaly v této době.

A pokud se vítězná píseň jmenuje 1944 (40 let před Orwellovým románem), pak jde jednoznačně o tato válečná léta.

O léta, kdy několik málo statečných německých občanů proti nacistům bojovalo, ale mnozí, na dobytých územích, jak například, později popravený, Vidkun Qisling se s nimi družili.

Intenzitu této "družby", která se odehrála na Krymu neumím posoudit, ale jen stěží byla zcela nulová. Stalin sice paranoidní byl, ale nebyl blázen. A patrně nechtěl mít na zranitelné patě říše nespolehlivé obyvatelstvo. To je ale jen moje domněnka.

Nicméně, věc je jasná. Stačí říci jedno jediné klíčové slovo, které dříve bylo zcela bezvýznamné a najednou nabývá určitého, i když třeba podprahového významu.

A takových slov je fůra. Počínaje humanitárním bombardováním (to má ale svůj zcela specifický význam) přes tunel a virózu až po Krym.

Ať si kdo chce, co chce říká, já jsem přesvědčen o tom, že smysl oné vítězné písně nebyl ani tak v připomínce osudu lidí zavlečených na Sibiř, ale ve zdůraznění toho odkud. A šikovně, podprahově, tak byly dohromady smíchány dvě události.

Odsun krymských Tatarů v roce 1944 a prohlášení nezávislosti Krymu a následné žádosti a přičlenění k Ruské federaci o sedmdesát let později.

Zbývá dodat ještě jeden letopočet s číslicí 4 na konci a sice 1954. A pro ten zcela jednoznačně platí "Darovanému koni na zuby nekoukej".