Není řeckého šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu...

Ve zprávách prosáklo, že řecká vláda zvažuje odchod z eurozóny a znovuzavedení své někdejší měny, drachmy. Krok je to samozřejmě zcela logický a ekonomicky naprosto oprávněný, ale z politického hlediska vyvolává u socialisticky euronadšených politiků jen výkřiky hrůzy a zděšení. A samozřejmě také energická dementi. Začal by tím totiž nekontrolovatelný rozpad Eurozóny, toho skvělého integračního dílka, kde setrvat dnes chce jen málokdo. Možná vlády, ale lidé určitě ne.

Na samotné myšlence jednotného evropského federálního státu po vzoru USA není v zásadě nic chybného. Až na jedndu maličkost, že totiž takovýto projekt zcela opomíjí historicky vzniklé jazykové, ekonomické, kulturní a sociální rozdíly mezi evropskými zeměmi. A postup, jaký socialističtí politici zvolili je velmi podobný postupu, který často volí mladé dívky a ženy, toužící se vdát.

To, že mladá dívka dá v plen své panenství dnes již vůbec nic neznamená. Možná dokonce naopak, mnoho chlapců se s tím vůbec nechce hmoždit a tuto nezáviděníhodnou dřinu rádi přenechají jinému. Co ale občas funguje a co také mladé ženy využívají jako zbraň, je dítě. To, že někdo s někým spí vůbec nikoho k ničemu nezavazuje a tak dívka prostě vynechá antikoncepci a nechá se zbouchnout. A opravdu z toho občas vzejde šťastné soužití, ale ještě častěji krach.

A projekt Eura nebyl podstatě ničím jiným než takovým děťátkem, které si socialisté vysnili a vymysleli jen proto, aby mohli vytvořit onen jednotný stát. Tak jako rodina musí, ať chce nebo nechce,  pečovat o dítě, které třebaotec vůbec nechtěl, tak teď musí všichni, a dokonce i ti, kteří do Eurocirkusu nenastoupili, pečovat o to, aby toto děťátko, vzešlé z umělého oplodnění, nezemřelo na úbytě.

Když jsem začal chodit se svojí první ženou, tak jsem na studenta velmi slušně vydělával. Provázení západních turistů určitě ztrátové nebylo. A já v jakémsi mixu zamilovanosti a naivity jsem vzal, na tu dobu poměrně velmi slušnou částku peněz a dal jsem je své dívce se slovy "o peníze se má starat ženská". To bylo asi tak úterý a před víkendem jí říkám: Jedeme k tvým rodičům na chatu, potřebuji peníze na benzin. Podotýkám přitom, že benzin tehdy stál 2,40 Kčs a dívka dostala do své správy řádově tisíce.

Ovšem ouha, penízky nebyly. Ani ta "pitomá" stokoruna, která by byla bývala vystačila na plnou nádrž našeho exkluzivního vozu Š1000MB. Až za pár, let, když jsme již byli svoji, jsem objevil několik ručně vyšívaných halenek z ÚLUV, které ani za socializmu vůbec nebyly levné. A přesně tak je to s Eurozónou. Vstup do ní znamená, že máte společnou kasu s různými nezodpovědnými jedinci, v tomto příadě přímo zeměmi.

Takže Euro? Děkuji, nechci.

P.S. Mohou li Němci a Rakušané být proti jádru, nechápu, proč bychom my nemohli být proti Euru. Jádro tolik škody nenadělá ani náhodou.