Německou tramvají č. 19 na Václavské náměstí

Ztráta „nevinnosti“ bývá nejen pro dívky, ale pro chlapce celkem značným traumatem. Postup naznačený v prvním dílu „Básníků“, kdy nepolíbený hoch vleze do postele s nepolíbenou dívkou je asi ten nejhloupější a nevím, nevím, jestli je v praxi vůbec praktikován.

Daleko častější je, když nelehkou úlohu „odpanění“ na sebe vezme nějaký starší, zkušenější jedinec, ale ani tehdy není úspěch 100% zaručen. Mě v tomto slova smyslu jaksi „nebesa milovala“, protože když jsem byl v Drážďanech na návštěvě u přátel z NDR uložen na kanape předsíně kapitánské kajuty a usnul zdravým spánkem adolescenta, přilehla ke mně po chvíli paní kapitánová a já, který jsem uléhal jako panic jsem vstával již jako muž. Věc se odehrála tak přirozeně jak má, protože již klasik pravil, že: „Přitažlivost muže a ženy je starší než skály a moře“ nebo tak podobně.

Jsou ale věci, na které stačí zdravé tělo a věci, na které jen tělo nestačí. Radovánky s paní kapitánovou vesele pokračovaly, protože to byl „moderní“ bezdětný pár a navzájem si přihrávali hezké mladé mimomanželské partnery a partnerky. Někdo to může odsuzovat, ale já nevím proč. Když to oběma vyhovělo, tak nakonec, proč ne? Dnes se pořádají nejrůznější pochody oslavující alternativní sexuální praktiky, tak proč neslavit též klasické sexuální praktiky s různými partnery, že?

Horší to ale bylo s dorozuměním. V těch základních otázkách jazyk samozřejmě nehraje žádnou roli, ale již primitivní otázka typu: „Hat Dich jemand gesehen?“ mě přiváděla do rozpaků. A začal jsem se drbat na hlavě, že jsem na nepovinnou němčinu doslova a do písmene kašlal ba dokonce i s….. Ale vše se dá napravit a já se začal učit německy.

V šedesátých letech bylo létání velmi levné a já několikrát vesele letěl na návštěvu Berlína (Hauptstadt der DDR) a kapitánského páru. A tam jsem s nimi trávil různé svátky, především pak Silvestry. A při intenzivní přípravě na oslavu jsme společně vytloukali východoberlínské bary, kterých tam tedy bylo, na rozdíl od západní části města, žalostně málo. A já, lehce alkoholizován, jsem na zadním sedadle vozu Wartburg spřádal souvislou německou větu.

Cesta byla klikatá a já chtěl říci, že cesta je strašlivě klikatá, jiným slovy, že má mnoho strašných zatáček. Ona se po alkoholu trochu motá hlava, že? A zatáčka, jak jistě všichni dobře víte, se německy řekne Die Kurve, zatímco ona prodejná ženština, česky vytečkovávaná k…. se německy řekne Die Hure. No a já, po delším přemýšlení, stvořil památnou větu, kterou jsem si tedy opravdu na výstavu nedal: Hier gibt es aber schreckliche Huren.

A musím ještě objevit Ameriku tvrzením, že noční milování a jarní silové sportování spolu dohromady opravdu, ale opravdu nejdou. Kdyby člověk tehdy soutěžil třeba ve stolním tenise, kde rozhoduje spíše technika než hrubá sílá, tak by možná dokázal skloubit aktivity milostné s aktivitami sportovními. Ale u rychlostní kanoistiky to opravdu možné nebylo. Tam jsem jako háček „píchal“ tak špatně, že jsme naprosto vyhořeli a já pověsil pádlo na hřebík a věnoval se těm příjemnějším a přirozenějším „sportům“.

A co s tím má společného tramvaj č. 19? Ta tehdy jezdila od nás ze Spořilova na Václavák a já celou jednu tramvají cestu bifloval oněch pět slovíček: „durch, für, gegen, ohne, um“, což jak jistě každý ví, jsou německé předložky pojící se se čtvrtým pádem. Takže není pravda to co o německých předložkách napsal jeden diskutér k celkem nesmyslnému protiněmeckému článku, jehož autorce to sice docela sluší, ale píše nesmysly:

Každý Čech,který prošel koncentračním táborem, uměl německy také..