Nekamenujte Miloše Zemana, jedná podle Václava Havla

Úvodem musím říci, že jsem si chtěl přečíst v německých médiích něco o „skandálu“ prezidenta Zemana „Alláhu Akbar“ a tak jsem dal do vyhledavače Google toto: „Der tschechische Präsident Zeman Allahu Akbar“ a výsledek byl velmi tristní.Na první stránce výsledků vyhledávání se žádné významné německé médium neobjevilo, jen dvě česká www.prag-aktuell.cz a www.ceskatelevize.cz/ct24/‎ která za významná německá média opravdu považovat nelze.

Tak trochu mi to připomíná celonárodní šílení s do té doby zcela nekonfliktním řidičem Lubošem Lacinou, kterému ještě v den toho incidentu začal prakticky celý národ nadávat do dálničních pirátů, aniž by se kdo zamyslel nad tím, zda takový průběh událostí je vůbec pravděpodobný.

Možné je samozřejmě vše, i to, že univerzitní profesor (nevím, zda je v dnešních dnech slovo univerzitní profesor synonymem pro solidního a slušného člověka) s vynikající pověstí a bez jakéhokoli záznamu o předchozím násilí utluče sekyrou svoji milovanou manželku a pak její mrtvolu rozpustí v kyselině sírové o vypustí odpadem.

Vše prostě je o počtu pravděpodobnosti daného jevu a samozřejmě, i Zemanovo nevhodné (to uznávám) vtipkování by mohlo mít fatální následky, otázkou však je, jak moc to je pravděpodobné, protože určitě větší pravděpodobnost je, že dnes někdo zahyne na silnicích. Jen nevíme kdo, abychom mu to včas řekli.

Ale pojďme konečně k meritu věci a tou je jmenování předsedy vlády České republiky neboli premiéra. Dává k tomu naše Ústava nějaký návod? Přesný návod určitě ne, jeden její článek prostě říká, že prezident jmenuje předsedu vlády a celou vládu (doslovné znění je jiné). A koho prezident jmenuje, je na jeho úvaze.

Samozřejmě se nabízí řešení, že jmenuje vítěze voleb. Ale platí to vždy? Ani náhodou. Vítězem voleb v roce 1996 byl Václav Klaus, i když jeho výsledek nebyl příliš oslňující a musela nastoupit Opoziční smlouva č 1 (Havlova). Když pak vláda Václava Klause odstoupila a nastalo bezvládí, jako jedno ze správných řešení by bylo bývalo, aby sestavením nové vlády byl pověřen Václav Klaus.

Nestalo se tak a prošlo to celkem bez povšimnutí. A proč? Odpověď je celkem snadná. Hlavním a vlastně jediným aktérem tohoto rozhodnutí byl miláček národa Václav Havel, kterého kritizovat nebylo možné ani za života a ani po smrti. Do něj se prostě nekope, jak by si tady mnohé staré struktury představovaly.

Ale pozor. I „ďábel č. 1“, kterým se po vyhlášení amnestie stal Václav Klaus, udělal něco podobného a také se žádná smršť protestů nekonala. Vítězem voleb v roce 2010 přece byl Jiří Paroubek, ale byl odstaven, protože neměl koaliční potenciál.

Jak to, že neměl, když to ještě nezkusil? Vždyť „veverky“ by se asi snadno daly přesvědčit, to si teď myslím na 100% a nějaký ten poslanec by se možná ještě někde vyškrabat nechal. Známe to, že? Asi by to nevyšlo, ale Paroubek si o tu šanci měl důrazně říci a ne utéci z boje bez boje. Takzvaně „bez štítu“.

A nyní jedna aktuální poznámka: Blbost českých novinářů a blogerů nezná mezí. Naprosto bezostyšně tvrdí, že Zeman neměl již v pátek jednat s Jiřím Rusnokem. A co měl asi tak dělat? Čekat do úterý v poledne a pak volat: „poslyšte Jiří, nevzal byste náhodou předsedu vlády?“. Tak se to přece nedělá ani v Absurdistánu.

Takže zpět ke jmenování vlády Jiřího Rusnoka. Václav Havel bude brzy, a v mysli některých již nyní, prohlášen za svatého. O tom vůbec nepochybuji. A co prohlásil Václav Havel po jedné ostřejší výměně názorů s Milošem Zemanem? Asi toto: Pane Zemane, nemyslete si, že jestliže vyhrajete volby, tak Vás musím jmenovat premiérem.

A kdo vyhrál volby v roce 2010? Přece ČSSD. A co jí prezident Zeman nabídl? Jistě sestavení vlády, to ale ona odmítla. Mnozí by mysleli, že pak měla přijít na řadu recyklovaná Nečasova vláda, ale já, i když jsem skalním voličem ODS (stále ještě) si to nemyslím.
Zemanův krok s Rusnokovou vládou byl správný a jen čas ukáže, zda a jak uspěje a dokdy bude vládnout. Můj názor je ten, že ji prezident Zeman nechá dokončit přípravu rozpočtu na rok 2014.