Nejvyšším stupněm regulace je plánovité socialistické hospodářství

A právě k tomu, jak se zdá, směřuje nejen socialistická EU, ale i obrovský zastánce nejrůznějších regulací, náš vážený kolega, můj jmenovec, Jiří Krám.

A s tím plánovitým hospodářstvím v EU si vůbec nedělám srandu. Jsem specialistou v jiném oboru, ale přesto se mi doslechlo, že naše hospodářství je omezováno třeba ve výrobě cukru, na mléko musí být kvóta z EU a před pár lety se vinaři velmi snažili vysadit další vinice ještě před tím, než to EU zatrhne.

To jsou ale skutečnosti celkem známé, mě zaujalo něco jiného a sice líčení průběhu kuponové privatizace z pera již zmíněného autora. Jako sláma z bot z něj čouhá, že sám osobně s kuponovou nemá žádné zkušenosti a své znalosti čerpá hlavně od nadávajících lidí. Jistě, ti zklamaní, kteří nevydělali, jsou samozřejmě daleko agresivnější a hlučnější než ti, kteří potichu své akcie zpeněžili a peněz si v klidu užili.

Autor, zcela mylně, hovoří o investici 1.000,- Kč. Omyl, tyto peníze se nikam neinvestovaly, ty vůbec neměly šanci růst byť i o sebenepatrné procentíčko. Ta tisícovka byla jen administrativním poplatkem za účast v kupónovce. Naprosto stejně, jako si na bohatý rybářský revír koupím povolenku. Ta také nikomu nezaručuje, že něco uloví, ale otevírá mu tu možnost. A o možnosti šlo v kupónovce v první řadě. A samozřejmě také o výuku. Dnes to může mladé generaci znít směšně, ale po pádu socializmu byla výuka „jak to chodí v kapitalistické džungli“ jedním ze základních cílů kupónovky.

A mnoho lidí dostalo svoji první a tvrdou lekci. Svěřili svoje knížky nejrůznějším dobrodruhům, z nichž Kožený se svým Harvardem zdaleka nebyl tím nejhorším pirátem. Spoustě lidí onen slibovaný desetinásobek vyplatil. Byli horší, nechci jmenovat. Ale policejnímu stíhání utekli hlavně díky tomu, že policie měla obavu, že jakmile Michaela Kocába obviní, tak Havel ho ihned omilostní. Ale ztráta těch lidí je trochu zpochybnitelná. Tak třeba Kožený dosáhl tak fantastických zisků, protože jeho fond dokázal skoupit atraktivní balíky akcií významných podniků. A takové produktivity by jedinec nikdy nedosáhl.

Jinými slovy by se tedy dalo obrazně říci, že ti, kdo svěřili své rybářské povolenky jiným, by tak velké a tučné ryby sami nikdy neulovili a proto o ně vlastně v pravém slova smyslu ani nepřišli. A ti, co investovali individuálně? Ve velké většině úspěšně, často stačil prodej rodinných akcií na koupi nového vozu.

Naše výsledky z první vlny už v hlavě nemám, byla to směska akcií a naprosto určitě jsme dosáhli tak asi třicetinásobku oné tisícovky. Ale na druhou, již chudší vlnu, se pamatuji velmi dobře. Všechny kupóny ze čtyř knížek jsem investoval do Velkoskladů Červený dvůr a občas jsem nakoukl do novin, jak si akcie vedou. A najednou vidím, že setrvale stoupají. Na každou knížku bylo 120 akcií a když byla jedna akcie asi na 550,- Kč, tak jsme vše prodali. Po odpočtu poplatku tak na každého z nás zbylo hezkých šedesát tisíc korun českých.

Takže, pane Kráme, než budete o něčem propagandisticky psát, tak si nejprve zjistěte potřebné detaily a nedávejte slovo akcionář do uvozovek. Protože díky kupónovce se opravdu každý akcionářem stát mohl a také jsme se velmi mnozí stali. A mohli přitom vydělat nikoli Vámi uváděných pouhých 10.000,-  ale třeba celých 6.000%, investovaná částky, tak jako v našem případě, a možná i daleko více. Chápu, že se Vám po socialistickém stylu hospodářství stýská, ale doufám, že zas až tak moc čtenářů se Vám obalamutit nepodaří.